Albertek

22. prosinec 2015

Dnes mi přivezla paní Mgr. Renata Kohlweis z Pacova křížence Hovawarta, který trpěl za rozvod manželů.

Jeho bývalá majitelka se odstěhovala a nechala pejska bývalému manželovi, už o něj neměla zájem a přivázala ho na řetěz, neměl ani boudu, jenom rozpadlý chlívek. No a pán ho taky nechtěl,nekrmil ho a nevenčil. pejsek tam zůstal sám a nebýt paní Renaty, která ho jezdila krmit, tak by tam umřel hlady, přivázaný na řetězu. A ta jeho bývalá majitelka ho mlátila a nechala už zastřelit svoje dva psy. No, fakt "skvělá paní".
No ale Albert už je u mě a bylo to až neuvěřitelné, jak lítal venku, nemohl se té volnosti nabažit. Po příjezdu se mi vůbec nelíbilo jeho dýchání a bohužel pan doktor Sochor zjistil, že má chronickou bronchitidu a tonziltidu celého hrtanu- faryngitidu, špatně se mu dýchá má zvětšené mandle,vůbec není v dobrém stav ,dostal ATB ,a taky přísnou karanténu. A také je velice vychrtlý, takže musím krmit velice opatrně a po malých dávkách. No, neměl by moc velkou šanci v jeho věku přežít zimu. Je mu tak 12-14 let. 


Mnohokrát děkuji paní Renatě, že pejska krmila a nenechala ho tam umřít. A ještě mi ho s velkými potížemi cestou, přivezla. A děkuji všem, kdo se podíleli na jeho záchraně.


26.12.2015

Albertek už je veselý, nemůže se nabažit té volnosti, a hlavně už začal jíst a slupne všechno.Celkově se mu po ATB ulevilo. Jenom to dýchání pořád nemá dobré, úplně to na plicích "vrže a skřípe". Ještě jsem dnes pro jistotu volala panu doktorovi Sochorovi, říkal, že to musí mít hodně zastaralé, ale určitě bude v pořádku.


14.12.2017

Že je Albertek už páprda dědoušek, to víme, ( cca 15 let, 22.12. už u mě bude 2 roky), ale že je v něm tolik síly, to by jste nevěřili. On je Albí strašně hodný pejsek, jen se na něm lidi moc podepsali. Až do minulého týdne byl lítací poděs :- ) S jeho milovanou kamarádkou Kačkou dokázali vymýšlet blbosti, až jsme žasli. S pískací hračkou si hrál jak štěně. Dlouhé procházky zbožňoval. Jenže najednou mu došly síly. Bez důvodu, o kterém bychom věděli, začal kulhat, a o lítání už neměl zájem. Zjistila jsem, že ho evidentně bolí záda. No, normálka na zimu. Znáte to. Jenže teplo nepomáhalo, a o prevenci typu teplá bunda, no, to nemůže být ani řeči. Albík na sebe nenechá vůbec sáhnout. Tedy pohladit a drbat, to jo, ale jak se přiblížím k jeho zadku, je zle. Možná to o něčem svědčí... Takže procházky venku ne, jen tak pár kroků na zahradě, a lákající Kačka si mohla trhnout tlapkou  :-) Žádné hraní. Když se to nelepšilo, začal dostávat léky na bolest. No, ale zase nic moc. A tak jsem hned volala našeho pana doktora Sochora. Ve dvou jsme kuli pikle, jak na něj. Najednou se ale objevili ve vrátkách známí paní Marie Hněvkovská. s manželem. Nejprve jsem mu nasadila košík, hurá, to prošlo. A tím to skončilo. Žádné po dobrém, žádné konejšení, nic. Na Albiho se prostě sahat nebude. Takže jsme museli použít ty obří odchytové rukavice, a pan Hněvkovský ho držel. Najednou měl Albík síly na rozdávání, a že ji rozdával. Po první injekci na zklidnění nebyl účinek žádný, jen k tomu přibyl vztek na nás. Takže silnější injekce. Teprve pak se mohl pan doktor Sochor plně věnovat jeho vyšetření. Z toho všeho se zdá, že má natržený sval na stehně zadní nohy, a záda taky nic moc. Nejhorší na tom je, že jakýkoliv převoz na vyšetření vůbec nepřipadá v úvahu, a o případné rehabilitaci se hovořit taky nedá. I dostat do něj lék je dílo. Jako by to tušil, a nechce ani salámek nebo šunku. Vždy na několikerý pokus se mi podaří ukrýt to tak, že to projde. Pořád baští, sice ne jako normálně, ale trošku sní. Takže nám nezbývá, než to nechat na přírodě, jen trochu ji pomoci proti bolesti. Nic víc dědulka nedovolí, a ani více se dělat nedá. Je mi ho moc líto. Ta bezmoc je hrozná.

17.12.2017

Pohoda před vánocemi ?
No, nevím. Bez práce tady nejsem nikdy, natož, abych se nudila. Albertkovi stále není dobře. Mám obavu, že přichází jeho čas. Nechci být prorokem špatných zpráv, ale jeho stav se nelepší. I tak mu moc držím palce.


Dnes by to byly dva roky, co jsem přebrala do péče Zlatého retrívra, nebo Hovawarta, dědouška Albertka. Zničený, zbídačený uzlíček. Ze začátku to bylo těžké, ale Albertek pochopil, že tady se mu ubližovat nebude.Od začátku jsem věděla, že tady svůj čas dožije, nebylo možné ho dát k adopci Nezvládl by to.
A včera v 16 h Albertek odešel za duhový most. Už týden to s ním šlo z kopce. Ač jsme se snažili ze všech sil, jeho tělíčko dosloužilo. Bylo mu cca 15 let. Do konce jsem byla s ním.
Myslím,že jsem udělala vše proto, aby odešel s pocitem, že tady byl šťastný, a milovaný. Miloval procházky, miloval koupání v řece, miloval pískací hračky. S těmi si vyhrál jako štěně. Miloval svojí kámošku NO Kačenku. Kačenka ztratila parťáka na hru, a lítání.Pod letošní stromeček měl zase připraveny všechny ty pískací dárky od Vás.A za to děkuji. Ale zůstanou pro jiné pejsky.
Albertku můj milovaný, pozdravuj za duhovým mostem všechny kamarády, co nás opustili už před tebou. A bylo mi velikou ctí se o Tebe starat, a dát Ti domov, bezpečí,a lásku..
Nikdy nezapomenu, parťáku ...

Iva