Jonášek II.

28. listopad 2018

Náš nový svěřenec
Ranní telefon u nás odstartoval veliké manévry. Honem připravit a vytopit pokojíček pro nového obyvatele. Městská policie České Velenice odchytla včera vystresovaného pejska, který strávil noc v kotci MP, a dnes ho po dohodě s obecním úřadem přivezli k nám. Pejsek je maličký, asi čínský chocholatý pes -labutěnka. Tedy asi. Když jsem si vzpomněla na dědouška Donečka, vypadá ještě hůř. Je zcela obalen čímsi, co ani neurčím, srst na zádech je jedna veliká slepená krusta, nejsou vidět uši ani oči. Ocásek má úplně zatvrdlý, na bříšku má jenom dredy. Je tak vystresovaný, že abychom ho mohli jen prohlédnout z blízka, museli jsme použít tlumící prostředek. Pak jsme teprve mohli určit, že jedná opravdu o psa a ne o fenu.
Vše nasvědčuje tomu, že byl v nějaké množÍrně, a jako už nepotřebného ho vyhodili. Takto zubožený pejsek se rozhodně nikde netoulal, v tomto stavu by dlouhodobě v této zimě nepřežil.
Je velice podvyživený a je to pouze věchýtek bez svalů, jenom kostřička. Nenechá na sebe vůbec sáhnout, je na tom psychicky velice špatně. 
Jako vždy ho musím začít rozkrmovat. Ty malé dávky vařeného hovězího by nejraději slupl i s miskou. Krmím ho po menších dávkách několikrát denně. Zítra se musí podrobit lékařské prohlídce, a také prvotní hygienické údržbě. Už teď je jasné, že všechna zbývající srst musí pryč. To znamená vytápět pokojíček na nejvyšší teplotu a pořádný teplý svetr. No, uvidíme, jak budeme zítra pokračovat.
Pejskovi jsem dala jméno JONÁŠEK.
Držte, prosím, Jonáškovi palce i tlapky, ať vše zvládne.
Budu průběžně podávat info.
Iva


9.12.

Náš nový Jonášek dělá veliké pokroky. Už zvládáme kousek jít na vodítku, ale stále to není ono. Vůbec ho to nebaví. Nejraději lítá po zahradě. Už se z něho stává radostný pejsek, který mě bouřlivě vítá. Ale pořád se krčí před pohlazením. A jakmile vidí někoho cizího, rozklepe se jak osika. Ale chce to čas a z Jonáška se stane skvělý kámoš. Je to moc milý a hodný kluk.