"komisař" Cir

20. listopad 2017

Přebrala jsem do péče dalšího zbědovaného dědulku. Je to 14 letý NO CIR. 
Tento pejsek žil dosud u sociálně slabé rodiny. Přivolaná KVS shledala závažné pochybení, neposkytnutí zdravotní péče. a celkové zanedbání péče.- podvýživa, dehydratace, atrofované svaly, silná dysplazie a tak nedoporučila umístění do normálního útulku. Mám ještě jedno volné místo, a tak jsem nabídla, že pejska vezmu k nám.
Lidičky moji, bolí mě nad ním srdce. Ty jeho nádherné a prosebné oči… Sotva chodí, ujde pár metrů, a padne. Je tak zesláblý. Ale hlavně, celá zadní část jeho vychrtlého tělíčka je opravdu velice špatná. Tam už i moje rehabilitace nepomůže, můžu mu ale alespoň ulevit od bolestí. Tento nádherný pes pochází z chovné stanice z Lochotínského parčíku. Byl to statný, a veliký pes, který byl vychováván pro obranu a ochranu majetku a osob, pro policii a pohraniční stráž. A někdo z něj teď udělat naprostou trosku. Váží pouhých 26 kg, a takový ohromný pes by měl mít alespoň 40-45 kg, což potvrdili veterináři. Paní Blance Hálové s ním byla ještě před převozem k nám na komplet vyšetření. Na to, v jakém je stavu, je na tom relativně dobře. Má zvětšenou prostatu, na které má léze. Při sonu břicha bylo zjištěno, že střeva má úplně prázdná .Jinak nález relativně v mezích, a odpovídá celkově špatnému stavu. Takže ho musím začít rozkrmovat po malých dávkách několikrát denně. A je silně inkontinentní Takže vítám dalšího dědulku do mojí party počůránků a pokakánků  :-) Možná, že se to trochu zlepší, když se celkové posílí, nemá teď žádné svaly, a organismus nemá šanci udržet ani výměšky. Ale nebudu předbíhat, jen mám zase ten pověstný ždibíček naděje.
Chci moc poděkovat panu Honzovi Thor Kytka, paní Blance Hálové, paní Romaně Šefčíkové, a Davidu Hálovi, za jeho záchranu a dovezení k nám, a Blance s Honzou, kteří ho u sebe měli v neděli přes noc, a ráno mi ho přivezli.
Nějak se mi tu s těmi dědulky dveře netrhnou. Ale místa mi chybí. A tak moc bych chtěla pomoci všem…. 


21.11.

Včera se u nás ubytoval nový Německý ovčák Cir. Kdybychom zapátrali v jeho bohatém rodokmenu, myslím, že by nám klesala brada. Jeho předkové byli ve službách tehdejší VB i Pohraniční stráže. On sám byl chovným pejskem, takže můžeme předpokládat, že po této zemi běhá docela dost potomků. I on byl také pravděpodobně v nějaké službě. Po ukončení jeho služby se dostal do rodiny, která se postupně dostala do potíží a na Cira začalo doléhat obrovské nechtění. Je na něm vidět, že by měl rád lidi, ale strach do drží v opatrnosti. Přesto hned po příchodu docela nadšeně vešel do svého nového domečku a i když měl ustláno teplými dekami a matrací, vše odhrnul, a lehl si na zem. Ještě, že je zhotovena z tvrzeného polystyrenu, a přece jen tak moc nezebe. Doufám, že ho postupně přesvědčím, že u nás může mít větší pohodlí. I když už dostal trochu jídla, bude ho ještě dlouho trápit tzv. Vlčí hlad. Nejraději by měl plnou misku, ale to hned tak nepůjde. Jeho smutné , a krásné oči jsou pro mě nejhorší. Tak ráda bych mu misky naplnila všemi dobrotami, co tu máme. Jenže i z toho naprosto dietního „mála“, co mu dávám, dostal průjem. Tak to vždy začíná, ale s tím si poradíme. Dnes ho viděl náš pan MVDr.Sochor a vyjevil podezření na možnost onemocnění mozku. Každopádně doporučil CT vyšetření. Hned zítra bude stanoven termín. Že ho pořádně bolí jeho vychrtlá zádíčka, je také jasné. Jinak dneska den začal pořádným úklidem i u něj v domečku, takže se poprvé v klidu mohl rozkoukat v našem pidi lesíku, a nejvíc se mu líbilo projít tím bahnem, co máme po zásahu bagrem  :-) A odpoledne se odvážil vejít i do naší Kouzelné chaloupky. Náš strážce Beneček se na něj přišel podívat přes plůtek, a Cir ho taky chtěl vidět, ale jen na dálku. Už přemýšlím, jak chaloupku nafoukneme, aby tam mohli všichni tři být. Trojka našich dědoušků. Beneček, Doneček, a Ciroušek. A jsou tu všechno bývalí pořádní chlapíci. Bohužel, lidé je takto doslova zdevastovali. Ještě tu mám stařičkého Albertka, ale to už je mazák, je tady 2 roky, a tak už nepotřebuje takovou péči. Tak nám držte palce.
Iva


26.11.

Můj nový dědoušek Cir je na tom chuděra bídně. Už je jasné, že chybějící svaly si vybírají svou daň. Prý byl dlouho zavřený, a i spolu s nedostatkem jídla, bez pravidelného pohybu, ho bolí záda. A nejen, že se těžko zvedá, ale zadní tlapky ho nechtějí poslouchat. Takže jsem začala s našim známým kolečkem. Podle reakcí na magnetoterapii, elektroléčbu, a prohřívání se zdá, že se nám po kousíčkách bude snad dařit. Musí mít zádíčka v teple, tak má obleček. Podzim je známý tím, že i naše člověčí záda pobolívají. A stejné je to i u pejsků. No, a když chybějí svalíky kolem páteře, nemá ji co držet, a tak bolí o to víc. Každý den teď bude mít několik procedur, a zároveň i masáží. Dostatečná bílkovinná strava udělá doufám také své. Jeho nádherné oči říkají, že nic nevzdává, chce se uzdravit, a užívat si zasloužený důchod. Neuvěřitelně trpělivě přijímá našii péči, i když to někdy není žádný med, tak i při injekcích nemusí mít košík. Věřím mu. Určitě už ví, že se budu snažit,, seč mi síly budou stačit, aby se mu ulevilo...


28.11.

Každý krůček se počítá.
Když vidím, jak se Cir snaží, mám z toho strašnou radost. Většinou k nám přicházejí pejsci psychicky zlomení. Ale Ciroušek opravdu předčil všechny. Je vidět, že musel procházet i neskutečným ponižováním.
Jak jinak si vysvětlit, že má tendenci po sobě uklízet exkrementy, tím že je pojídá. Podle psího psychologa je to znakem silného psychického nátlaku, kdy si pes důstojnosti Cira, chce zachovat poslušnost, ke které byl celý život veden. A nechce být bit. Od štěněte byl vychováván pro práci u Policie. Byl prý výborný stopař, a byl dokonce vyznamenán za statečnost. Pak šel do výslužby, a dostal se k k soukromému chovateli. A ten ho předal dál. Ani se mi nechce věřit tomu, že za to všechno, co dokázal, ho nový majitel dostal do takovém stavu těžké podvýživy, ponížení, a naprostého zlomení.
Čeká mě tedy naučit Cira pořádně jíst, posílit, dopomoci mu k získání osvalení, a hlavně, nabytí správné sebedůvěry. A to taky nebude žádná sranda. Spravit to, co jeden primitivní člověk způsobil, půjde jen těžko, pomalu, a po maličkých krůčcích. Srdce mi nad ním krvácí. Ale věřím, a udělám vše...
Držte mu, prosím, palce i packy.
 


3.12.

Dědulka Cir se už snaží capkat. Ještě sice párkrát sedne, ale hodně se snaží, a ujde pár kroků. Každý den mu dělám rehabilitaci. A představte si, objevily se mu v těch jeho nádherných, a smutných očích třpytivé hvězdičky  :-).
Už má o vše zájem, a vydává se na průzkum po zahradě, a pak zamíří rovnou do naší chaloupky, a odpočívá. A naše zlatá pečovatelka Šedulinka si ho zamilovala, a láká ho ke hrám. Ale ty jeho nohy mu ještě neslouží. Kousek za ní jde, ale pak už se jenom dívá, jak lítá. Ale věřím, že to vše dožene. Dobře baští, a nabírá sílu.Sem tam už je vidět malý svalík.


10.12.2017

Snííííh :D

A komisař Cir vypadal dost spokojeně. To bílé peří, co kolem lítá je moc fajn. Má pořádnou zimní bundu, a tak to studí jen do tlapek, a to asi vzpomíná na doby, kdy ještě mohl ve sněhu lítat. Nebojte, jeho nechávám venku jen chvilku, aby mu přece jen neprochladla záda. Pořád mu dělám rehabilitaci, a jeho stav se výrazně zlepšil. Včera jsem ho vážila, a byla jsem velice mile překvapená. Za 3 týdny, co je u mě, přibral už skoro 6 kilo  :-). I když je pořád velice hubený, začíná se mu už vytvářet malý svalík na zadních tlapkách, a nabírá na síle. Ale při tomto tempu vše brzo dožene. Dnes ho trápí průjem, tak má dietu, ale mi to brzo srovnáme. 


8.1.2018

MŮJ STATEČNÝ KOMISAŘ CIR
Náš život je jedna velká houpačka.
Taky se Vám to někdy stává? Nepříjemné okolnosti, kam se kouknete. O víkendu jásám, že si Bráška novu rodinu adoptoval hned, jen se na ně podíval, a teď zase tohle.
Ciroušek je nemocný. Náš pan doktor Sochor ho dnes vyšetřil, a moc nadšeně se netvářil. Už včera nechtěl baštit, a to ani rohlík ( čerstvé rohlíky miluje, jezdím mu je denně kupovat do pekárny. Včerejší nechce). A to už bylo divné. Raději jsem hned pana doktora povolala. Ciroušek má oslabené srdíčko a plíce. Je patrné, že se na něm podepsala doba, kdy se o něj evidentně nestarali, obrovská podvýživa a dehydratace, a to již mohl prodělat nějaké infekce plic. Ty když se nezaléčí správně a včas, můžou postihnout srdíčko trvale nedostatečností. Stačí teď malé nachlazení, a může být zle. Řekněme si, že v tomhle teplém zimním počasí je toho všude dost. I když k nám nepustím nikoho, kdo má třeba jen rýmu. Neumím si představit, že by mě měl Ciroušek opustit, a to ještě tak brzo po odchodu Albertka.
14.2. mu bude 14 let, a to je na NO fakt dost. Zvláště po jeho náročné službě u PČR. Je mi z toho moc smutno. Sice má nasazená injekční ATB, a další podpůrné léky, ale modlím se za to, aby se z toho přesto nevyklubal zápal plic. Přece jen v tak požehnaném věku by to mohla být fatální komplikace. Pan doktor mě sice pomaloučku připravuje na postupné odchody mých dědoušků, ale já si pořád říkám, že tu se mnou budou ještě dlouho.
Vždyť teď si užívají to, co nikdy nepoznali.
Vždyť je chráním před rozmary počasí, jak to jde. Snažím se i o jejich pohyb, rehabilitaci, a vhodné krmení podle jejich nemocí. 
Ale věk zastavit nedokážu. 
Pořád se snažím vymyslet, co ještě udělat.
Myslete, prosím, na tohoto statečného a elegantního komisaře s láskou....


12.1.2018

KOMISAŘ CIR JE OPĚT V KONDICI  :-)
Virózu jsme úspěšně překonali, těch pár breberek v močáku vyženou ATB, které má do konce příštího týdne. A tak opět jezdím do pekárny pro čerstvé rohlíky, Ciroušek je má rád obzvlášť vypečené  :-) A k tomu mu vařím denně pořádný flák masa. A žádné zbytky nejsou. 
Tak mi spadl obrovský kámen ze srdce  :-)


25.1.2018

Komisař Cir už je na tom zase lépe, až na ty bolestivé ledviny. Stále musí dostávat ATB a další podpůrné léky. Už přibral 8,5 kg a baští jako o závod. Ciroušek se o vše zajímá, když se něco venku děje, tak letí s ostatními se také podívat, aby náhodou o něco nepřišel. Chůze se mu zlepšuje, ale pořád mu zadek plave. Ještě, že nemusí na výstavní molo  :-) Nám to nevadí. 

 


8.4.2018

Cir se rozhodl, že nebude jíst. Už nevím, co bych mu uvařila. Jediné, co sní je kousek hovězího, ale jenom z ruky. To se nechá uprosit, aby trošku snědl. Hodně se mu zhoršily zadní nohy. Při stolici se už neudrží na nohou, a tak u toho leží. Někdy vůbec neví, že je pokakaný. No, a já mu musím denně mýt zadeček i ocas, a to se mu vůbec nelíbí. Nejvíc mě dojmou ty jeho nádherné oči, když se pokaká. Fakt v nich vidím to ponížení i omluvu, ať se na něj nezlobím. A já se samozřejmě nezlobím, jenom to moje srdce si nedá říct a při pohledu na něj bolí. To stáří je moc smutné..
A musím se přiznat, že každé ráno, když za pejsky přijedu, mám trošku obavu, a vždy si oddechnu, že jsou všichni dědoušci v pořádku.


13.5.

Komisař Ciroušek v těch vedrech nechce moc jíst, už to nejsou porce jako dřív. Ale celkem to zvládá dobře. Je zalezlý v chaloupce, kde je příjemně. Pak se jde projít, a zase se schová do stínu.