DNES JE DALŠÍ ČERNÝ DEN V RAFAELU ..
Za Duhový most odešel můj staroušek Vizírek. Dostal silnou mrtvici, i po okamžitém podání léků se nevzpamatoval. Nejedl, nepil a padal, kálel pod sebe, nebyl schopen chodit, oči mu těkaly a vůbec nevnímal. Okamžitě přijela naše paní doktorka Veronika.
Řekla mi, že už mu není pomoci. Tyto stavy už jsem zažila opravdu mockrát, a vím, že pomoci nedokážeme. A tak jsme ho nechaly jít. Během chviličky mi staroušek usnul v náručí.
Vizírka jsem přebrala do péče 12.3.2022 v zoufalém stavu, měl obrovský nádor u konečníku, který mu praskl. Bydlel se svým opileckým páníčkem na nechvalně známé ubytovně v Praze, odkud chudáčka pejska vyhazovali, protože silně zapáchal. Ale on neměl kam jít. Vizírek měl zhoubný nádor, který naše paní doktorka odoperovala a měl velmi špatné srdce. Prognóza vůbec dobrá nebyla. Ale přesto zabojoval.
V únoru by mu bylo 15 let. Těšila jsem se, že mu udělám narozeninový dort :-(
Ale utěšuje mě, že si tady staroušek užil nádherný podzim života. Miloval vodu, koupal se v řece, na zahradě měl svůj bazének. V jakékoli louži se vyválel a byl spokojený.
Byl tady naprosto šťastný a poskakoval jako kozlík. Miloval mě a já milovala jeho.
Řešily jsme s paní doktorkou, jestli to mohl být následek těch dělobuchů. Včera 1.1. to tu večer zase mlátilo jak o život. Nevím, to už se nikdy nedozvíme. Nechci to samozřejmě na nic svádět.
Ale…
Milý Vizírku, bylo mi obrovskou ctí Ti poskytnout domov, teplý pelíšek i dobrou baštu, léčbu i náročnou péči.
A i přes ten můj veliký smutek jsem ráda, že sis to tady užil na plné pecky.
Pozdravuj, prosím, těch 40 staroušků, které už jsem ve svém náručí vyprovodila :-(
A věř, že se jednou setkáme.