našich "osm statečných"

10. říjen 2019

Ve středu večer jsem přijala do péče 8 pejsků, malých kříženců, pražských krysaříků. Černou fenečku s pěti, asi třítýdenními štěňátky, a dva pejsky. Ten menší je otec miminek, ten mladší je štěně z minulého vrhu.
Fenečka byla celoročně přivázaná na řetězu u malého přístřešku. Když porodila, tak v hlíně vyhrabala díru, kam miminka schovala před chladem. Až sousedka si toho všimla a donesla jim alespoň přepravku s dekou. Ale v noci už je chladno, jedno mimčo zemřelo den před záchranou. Sousedka na majitele tlačila, aby se pejsků vzal. A povedlo se, majitel podepsal darovací smlouvu na všech 8 pejsků.
Mají se všichni k světu, na mističku se mimča hladově hned po příjezdu vrhla. Maminka na mě ze začátku vrčela, ale brzo pochopila, že jim neublížím, a dneska už se nechala ode mě i pohladit. Dnes přijel náš pan doktor Sochor všechny prohlédnout. Jsem moc ráda, že jsou mimča bez klinických projevů nemoci. Váhově je tam veliký rozdíl. Mimča váží od 30 dkg do 40 dkg. Máme 4 holčičky a jednoho kloučka. Dvě černé holčičky jsou hrozně maličké, ale jako první se derou k mističce  :-) Tak to snad doženou. Na podporu imunity jim pan doktor dal injekčně Zylexis a odčervil je. Všichni jsou již odblešení. Ti dva starší kluci jsou neskutečně plaší, bojí se naprosto všeho. Ale věřím, že i oni brzo pochopí, že jim tady bude už dobře.
A tak u nás bude teď veselo. Bude to pro mě taková vzpruha  :-)
Děkuji slečně Lucie Pokorová LuckyCats za záchranu těchto pejsků a za převoz k nám.
Iva


13.10.

Našich osm statečných už má jména  :-) Maminka štěňátek se jmenuje Astička, 4 holčičky jsou Sárinka, Amálka, Miuška, ta nejmenší je Dinuška a klouček je Merlinek. Taťka štěňátek je Toníček, druhý kluk je Kája.
Všichni už si tu zvykají a pomalu ten strach z nich opadává. Astičce se spustilo mléko, klid, teplo a kvalitní strava dělají divy. Mimča sice dokrmuji, ale snědí jenom trošku, bříška mají pořád plné. A to mám fakt velikou radost, takto rychle doženou to strádání. Hlavně ty dvě nejmenší holčičky, o ty jsem měla starost, aby to zvládly. Astička je vzorná maminka, od miminek se nehne. Jenom se venku vyčůrá a hned za nimi běží zpátky. Je pořád ve střehu, a brání svou rodinu. Ale se už nechá ode mě pohladit. Mimča jsou nádherná, ti největší už začínají lumpačit a perou se.
Po odčervení z nich lezlo neuvěřitelné množství škrkavek, musela jsem celý pokojíček vydrhnout savem. Dnes byla mimča poprvé venku, hned se rozběhla po trávě, jenom ta maličká Dinuška tam seděla jako hříbek, je pořád slabá. I Astička se osmělila, a dnes prvně byla delší dobu v karanténním výběhu a pobíhala sem tam, nemohla se nabažit té volnosti.
Ti dva starší kluci jsou pořád hodně bojácní, ale den ze dne to je lepší. Kája se už nechá i pochovat. Toníček je ještě hodně plachý, ale už pomaličku ke mně přijde a očichá mi ruku. Tak jim ještě dopřeji čas. Když je krmím, tak musím být u nich, ten mladý by Toníčkovi všechno snědl  :-)
Tak tady mám s mladými pejsky veselo.


20.10.

Našich nových 8 statečných dělají veliké pokroky. Maminka Astička už mi skáče do klína, má velikou radost, když mě vidí. Bojí se stále cizích lidí, ale všechno chce svůj čas a zvykne si. Nejmenší holčička Dinuška už překonala krizi. Vůbec nepřibírala na váze a krmit jsem jí musela stříkačkou. Ale začala jsem jí dávat Calo-Pet pastu, a ta jí hodně pomohla. Už pár deka přibrala, vesele sama baští a začíná s ostatními lumpačit. Je sice oproti ostatním maličká, ale věřím, že vše dožene. No, musím se přiznat, že jsem o ní měla strach. Astička má ještě některé mléčné zuby, vedle kterých už má trvalé. Je ještě hodně mladá. A už dvakrát chudinka rodila. To už fakt je k uzoufání, jak jsou někteří lidé bezohlední, bezcitní a lhostejní.
Už se začínají hlásit zájemci o mimča, ale opravdu si je budu pečlivě vybírat. Rozhodně nepůjdou do rodiny, kde mají malé děti jako jejich hračka. Mimča budou k odběru tak za 4 týdny. Teď by jim měl být měsíc. Všichni naši obyvatelé chodí Astičku přes plot okukovat a naše Rubbynka se nehne od plotu, když jsou mimča venku a všechny pozoruje. Určitě si vzpomněla, že před třemi lety měla taky svoje miminka. Ti dva kluci, taťka Toníček a štěně Kája, už také nejsou vyděšení a nechají se v klidu pochovat. Už jsem jim dala obojky a učím je chodit na vodítku. Toník to celkem dobře zvládá, ale Kája ten dostal úplný amok a vzpínal se jako koník. U něj bude třeba hodně trpělivosti. Je to nevycválané štěně, které se musí postupně vše naučit. Včera přijela na návštěvu moje milá kamarádka Jaroslava Přibylová,,která dá domov Toníčkovi. A vzali jsem ho se podívat na dětičky a Astičku. Oba měli velikou radost, když se uviděli. Toníček si očichal miminka a tvářil se velmi spokojeně  :-)
Je to stejně zajímavé. Vždy jsem měla velké psy a najednou tady mám takové maličké prcky. A hned devět. A spoustu lidí se mě ptá, jak to, že jsou u nás štěňata, když mám hospic. A tak znova opakuji, že jsme dočasný domov pro týrané psy, a pomáhám všem týraným psům - mladým i starým. Kdo z vás u nás byl, tak ví, že to tady mám přizpůsobené pro všechny věkové i váhové kategorie. V poslední době k nám jezdili převážně staroušci do paliativní péče a já si teď užívám i toho mládí.

 


27.10.

Naše mladá rodinka roste jako z vody, mimča už řádí jak draci a konají se veliké bitky, a to je řevu  :-) Baští jak o závod, už dostávají rozmočené granulky s masem. Pořád musím dohlížet, aby nejmenší Dinuška nebyla odstrkovaná, a tak jí dávám zvlášť do misky. Baští jak o závod a už přibrala 300g. Každý den mají na svačinku lipánka a jsou omatlaní i na zádech  :-) To si pochutnávají. Ovšem vyfotit je nebo udělat video je nadlidský výkon. Nepostojí, neposedí a rovnou se na mě všichni vrhnou. Celý víkend jsem jezdili zájemci se podívat na šťěnda. Největší zájem je o černobílou Sárinku. A všem se moc líbí maminka Astička, která už svou rodinu zajištěnou má a pojede domů i s Dinuškou. Ale ještě 3-4 týdny si všichni na mimča musí počkat. Astička, až jí děti odejdou, si musí odpočinout a pak teprve půjde na kastraci. Mimčům utíká, už jí kojení bolí, a tak je šťastná, když jí od nich vysvobodím a může si v klidu odpočinout a proběhnout na zahradě. Té volnosti si maximálně užívá. Nejraději mi odpočívá na klíně, moc ráda se mazlí. Už se kamarádí se všemi našimi staroušky, je to naprosto nekonfliktní a hodná fenečka. A se svým synem Kájou a „manželem“ Toníčkem blbnou na zahradě. Akorát cizích lidí se hodně bojí, ale všechno chce čas a postupně si zvykne.


3.11.

Naše partička 8 statečných dělá obrovské pokroky. Mimča rostou jako z vody, a už jsou s námi v naší Kouzelné chaloupce. Mají svojí ohrádku a jsou velmi spokojení, že nejsou sami. Pomalu si zvykají na nové lidi i pejsky. A jsou pěkně mlsní, kapsičky jim nechutnají, chtějí jenom maso. Tak dostávají hovězí a krůtí zamíchané do granulek. A každý den mají lipánky. A dostanou i staroušci, těm také moc chutnají. Je škoda, že už je zima a nemůžou lítat na zahradě. Jsou chviličku venku a třesou se jako osiky. Astička už přes den s nimi být nechce, jenom je vždycky zkontroluje a uteče jim. Už jsem jí nasadila obojek, čekala jsem, až se jí úplně zhojí odřená kůže z řetězu, a pomaličku jí budu učit chodit na vodítku. Celá rodinka už má domovy zajištěné  :-) 4 mimča půjdou tak za 14 dní, Astička tu po odjezdu štěňátek zůstane s maličkou Dinuškou, půjde na kastraci a po zahojení spolu pojedou domů  :-)
Víte, když vidím, jak už ta maličká stvořeníčka mě milují, vidím tu jejich obrovskou důvěru, vidím tu jejich lásku, tak opravdu nedokážu pochopit, jak někdo tyto láskyplné bytosti může zradit a ubližovat jim. Ale věřím, že se těmto zrůdám v lidském těle všechno vrátí, i s úroky.
Taťkovi Toníčkovi už jsme vydali stehy po kastraci a konečně se zbavil límce. Je to moc hodný kluk a v úterý už pojede domů, kde se na něho všichni už těší  :-) Malému Kájovi nevyšel domov, tak musíme hledat dál. Kája už dělá malé pokroky co se týče poslušnosti a chůzi na vodítku. Ale je to hrozný janek, ještě se má co učit. Zajímá ho jenom lítání po zahradě a chování v náručí. Cizích lidí se stále bojí. Ale je to šikula, tak to vše postupně zvládne.


6.11.

TAŤKA TONDA ODJEL DOMŮ  :-)
Včera odjel domů náš maličký Toníček, jeden z osmi statečných a tatínek našich miminek ????
Odjel k mojí milé kamarádce paní Jaroslava Přibylová.
Tedy tomu se ani nedá věřit  :-) Toníček tam hned druhý den začal šéfovat domácím velkým pejskům. Jaruška říká, že se chová, jako by tam byl odjakživa  :-) Hned všechno prošmejdil a usoudil, že tam se mu bude líbit  :-) Od nové paničky se nehne, naprosto suverénně s ní jede autem na nákupy, s ničím nemá problém  :-) Toníček, když k nám všichni přijeli, se bál i svého stínu. Zvládl to všechno na jedničku ❤️
Před odjezdem od nás se rozloučil svými dětmi, a věřím, že jim dal požehnání, aby byly šťastné ve svém životě, který jim začal velmi krutě. Jeho družka Astička se s ním také rozloučila ????
A tak jsem mu zabalila uzlíček a odfrčel  :-)
Toníčku, tak moc Ti tu lásku a štěstí přeji ❤️???? A už se těším, až nás přijedeš navštívit.
Užívej si naplno svého nového života, můj maličký ❤️❤️❤️
Tvoje mamka Iva


10.11.

Mimča si už pochutnávají na psích piškotech, a ze všeho nejraději mají plátkový sýr. Je fakt legrace je pozorovat, jak se o kousky sýra přetahují a berou si ho navzájem z pusinky. A ta nejmenší Dinuška je vždycky u bašty jako první a jako poslední pořád baští. Nenechá se od ostatních odstrčit. Zkrátka to všechno musí dohnat, a já vždy poctivě dohlížím, aby nikdo nebyl šizený Krmím je 4x denně, a vždy mističky s masem a rozmočenými granulkami poctivě vymetou. Na jednu svačinku mají lipánky, už sní dohromady tři. A pak se pěkně vzájemně umyjí, aby nebyl nikdo umatlaný:-) A představte si, Merlinek a Amálka už začínají štěkat  :-) Tedy, zatím štěkli jenom jednou, ale i to se počítá  :-) Když k nám přijeli, tak Merlinek měl 40 dg, teď váží skoro 2 kila, je z nich největší. A maličká Dinuška vážila 30 dkg, dnes už má 1,018 kg. Jsem fakt šťastná, že to ta holčička zvládla. Všichni prckové už mají zajištěné domovy a budoucí majitelé se každý týden na ně jezdí dívat, jak rostou, a už se na ně moc těší. Ve čtvrtek přijel náš pan doktor Sochor všechny naočkovat, to bylo pláče a nářku. Jenom naše neohrožená bíločerná Sárinka ani nemukla. To je průzkumník, ničeho a nikoho se nebojí, okamžitě s každým kámoší, nic jí nevyděsí  :-) Ostatní jsou bojácnější. Po očkování už jsou od Astičky oddělení, a Astička je moc vděčná, že už od nich má klid, může se vyspat a odpočinout. Oni se na ní vždy vrhli jak vosy a neměla se kam před nimi schovat. Ale pořád je chodí kontrolovat a dívá se do ohrádky, jestli jsou tam všichni, ale k nim už nechce.
Jejich starší bráška Kája už by s nimi chtěl lumpačit, ale na to jsou ještě pořád moc malí.


17.11.

V pátek přijel pan doktor Sochor mimča ještě načipovat, zkontrolovat zdravotní stav a propustit je do nových rodin.
No, a o víkendu se mi rozprchla. A že tady bylo slzavé údolí asi nemusím psát  :-) Jsem šťastná, že se nám všech pět miminek podařilo vypiplat. Mnohokrát děkuji našemu panu doktorovi Sochorovi, který sem jezdil 2x týdně, píchal jim přípravky na posílení imunity, a hlídal jejich zdravotní stav, který ze začátku nebyl moc dobrý. Mimča první tři týdny svého života hodně strádala hlady a zimou. U maličké Dinušky jsme nevěděli, jestli vůbec přežije. Ale je to bojovnice, už vše dohnala.
Domů odjeli Merlinek, Sárinka, Amálka a Miuška. Dinuška tu ještě zůstane s maminkou Astičkou, se kterou jsem dnes byla na kastraci a pak odjedou spolu domů  :-) Budou mi ti malí prckové moc chybět, je tu bez nich takový zvláštní klid, nikoho nemusím nahánět po zahradě, byli jako pytel blech, a všechny pochytat byl docela oříšek  :-) Nejraději se mi schovávali pod stromy. Jejich starší bráška Kája se s nimi rozloučil a ještě si spolu zablbli  :-) Všem jsem vybrala moc hodné rodiny, a už mi přicházejí fotky a videa. Všichni tu obrovskou změnu zvládli na jedničku, jsou velmi milovaní a mají se úplně královsky  :-)
Astička kastraci zvládla dobře, naše paní doktorka Veronika Křížová( Krepsová) opět odvedla skvělou práci. Astičce musela vytrhat mléčné zuby, už jí vyrostly nové. Astička je mlaďoučká, a už chudinka 2x rodila. Ale po dnešku už bude mít klid. Udělala jí komplet vyšetření, RTG a vše je v pořádku. Astička je zdravá a po zahojení pofrčí domů, kde se na obě holčičky už moc těší  :-) Dostala speciální obleček, aby nemusela mít tolik neoblíbený límec, kterým by Dinušce mohla nechtíc ublížit.


25.11.

Mamina Astička dostala po kastraci krásný obleček, aby nemusela mít límec. Jenom že si ho druhý den rozkousla. A tak muselo dojít na límec. A to byl veliký kámen úrazu. Ještě jsem neviděla psa, aby to tak těžce nesl. 4 dny jenom ležela a třásla se. Vůbec nebyla s límcem schopná fungovat. Na jídlo jsem jí ho vždy sundala, ale okamžitě si šla do jizvy, tak jsem jí ho zase hned nandala. No, ale pátý den už začala lítat a blbnout, už si zvykla. V pondělí jí naše paní doktorka Veronika Křížová ( Krepsová) vyndá stehy, a ve středu jí i její maličkou Dinušku čeká veliký den D.
Pojedou spolu do nového domova, kde už se na ní moc těší  :-)


28.11.

Astička, maminka pěti štěňátek včera odjela domů se svou maličkou dcerkou Dinou domů  :-)
Odjely do úžasné rodiny paní Jaroslava Hofmanová.
No, a tak jsem včera zabalila holkám kabelky s jejich věcmi a odfrčely vstříc novému a krásnému životu.
A už mi přicházejí rychlé zprávy: obě fenečky tu změnu zvládají skvěle  :-) Mají tam spoustu kamarádů, se kterými hned uzavřely přátelství ????????????
A mě zase spadl obrovský kámen ze srdce. Všem štěňátkům jsem vybrala opravdu hodné rodiny. Jejich start do života byl hodně dramatický, ale už jim bude jenom dobře. Jedno mimčo bohužel den před záchranou zemřelo, a o život Dinušky jsme s naším panem doktorem Sochorem bojovali. Ale zvládla to  :-)
Loučení s Astičkou bylo těžké, hodně ke mně přilnula, ale já jsem jí říkala, že se ničeho nemusí bát, vždy tady pro ní budu, a věřím, že rozuměla všemu, co jsem jí pošeptala, a pochopila.
Oběma holčičkám přeji hodně lásky, štěstí a hlavně zdraví ❤️❤️❤️
Iva


1.12.

Poslední z našich osmi statečných Kája včera odjel domů  :-) Domov mu dala rodina mojí letité a nejmilejší kamarádky Pavlína Anderlová,která je i předsedkyní naší dozorčí rady. Kája, když odjížděli, tak se hodně bál. Ale po příjezdu domů se přestal bát přesně za dvě minuty, hned prošmejdil celý dům a zahradu. 3,5 letého Vojtíška si okamžitě zamiloval, a řádí spolu. A ještě tam má 4 kočičí kamarády a jednu starší fenečku Ajmynku. Se všemi hned uzavřel přátelství, a nastěhoval se na kočičí škrabadlo  :-) Kočičky jenom nechápavě koukali  :-) Brečela jsem smíchy, když mi to Pavlínka líčila do telefonu. No, samozřejmě, že ho musela odtud vyhnat  :-) Rubbynka ale přišla o mladého kamaráda, se kterým vyváděla neuvěřitelné blbosti.