Nový dědeček - Jeremy

04. březen 2018

Tak se mi tady ten DD ( Domov důchodců) rozrůstá.
Dnes jsem přijala do péče dalšího starouška.
Starý, slepý, podvyživený, dehydrovaný, zmatený. Takto ho našli pravděpodobně vyhozeného v jedné slepé ulici ve Vlašimi. Chuděrka bloumal sem tam, nevěděl co se stalo, nevěděl, kam má jít. Městská policie ho odvezla do záchytných kotců, a hledal se majitel. Naštěstí pro pejska se nenašel, ale ani ho nikdo nehledal. Pejsek pobyt v kotci velmi těžce snášel, chřadl před očima. No, a když jsem uviděla jeho fotku s žádostí o pomoc, bylo jasno. Během chvíle byl zajištěn převoz, a už je dědulka u mě v teple a bezpečí.
Co se s těmi lidmi děje? Jak můžou vyhodit svého parťáka, který je celý život miloval, žil a dýchal pro ně ? A když zestárl a oslepl, tak už jim byl na obtíž, tak ho prostě někde vyhodí? Jak můžou tito „lidé“ klidně spát a žít? 
V tom obrovském zoufalství, které tu s těmi chudáčky prožívám, je mi alespoň maličkou útěchou naděje a víra, že se jim to jednou všechno vrátí i s úroky, a spravedlivý trest je nemine. 
Z celého srdce děkuji manželům Kateřina Slípková a Vladimír Slípka za převoz pejska. Už mi už jednou z Ostravy přivezli naší NO Kačenku. A nikdy nechtěli zaplatit cestu. 
A tohoto nádherného, bezejmenného pejska Káťa pojmenovala DENY.
A tak máme dědouška Denýska  :-)
Tito mladí lidé nám i pomohli postavit naší chaloupku, a ještě si adoptovali našeho bojácného Benjamínka. 
Vláďo, a Káťo, moc a moc děkuji.
Budu podávat průběžné info.
Iva


4.3.2018

Můj nový, slepý dědulka Deny se tady začíná zabydlovat, a rozhodně se mu tady líbí. Dneska měl spoustu práce, než to všechno na zahradě očuchal a počůral. Ale chudák do všeho vráží, hlavně do stromků, které jsou po celé zahradě. Ale chodí pomalu, pořád má čumáček u země, a mapuje si terén. Naštěstí má výborný sluch. Když na něj promluvím, hned otáčí za hlasem hlavu, a jde za mnou. Určitě velice rychle si svojí cestičku najde. Už jsem ho na chvíli pustila z vodítka, aby si to vyzkoušel. Denýsek je velice přítulný a mazlivý, a má pořád veliký hlad. Krmím ho zatím po menších dávkách několikrát denně. Dnes jsem ho vážila, má pouhých 25 kg. Na to, jaký je to veliký pes, by měl mít alespoň 45 kg. Je to jenom kostřička. Ale to všechno zvládneme.


11.3.2018

DENY. Tohoto krásného, slepého starouška jsem přebrala ze záchytných kotců ve Vlašimi.
Toulal se ve slepé ulici, bloumal sem tam, nevěděl, co si má počít. Vše nasvědčovalo tomu, že ho někdo vyhodil. MP ho odchytla a odvezla do záchytu.
No, a jeho smutný příběh dostal nový rozměr.
Ozvala se mi nějaká paní, že pejsek se jmenuje Jeremy a je mu 15 let. Je to plemeno doga gran kanarien. 
A teď nastal okamžik, kdy opravdu přestávám rozumět lidem. Paní psala, že dotyčný musel svého parťáka vyhodit, aby ho zachránil před krutou smrtí lidskými hyenami ( takto to doslova napsala ).
Ale tato doga váží pouhých 25 kg. No, ať to bylo, jak to bylo, nyní je slepý dědoušek u mě v bezpečí. 
A je tady náramně spokojený. Už se pomalu začíná seznamovat s ostatními pejsky. Akorát je problém, že je veliký, a ostatní se ho dost bojí. Šedulinka si s ním chvíli hraje, ale on jí pak začne doslova obtěžovat, a to už se jí vůbec nelíbí. On je takový „hrom do police“, kudy projde, všechno se řítí  :-) . Ale už si tady vyšlapává svoje cestičky, kdy jde dobře, ale pak zase do něčeho chudák vrazí. Ale je moc přátelský a hodný. A hlavně neustále hladový. A tak mu vyvařuji hrnce masa a to je moc spokojený.
A tak to nebude DENY, ale JEREMY. Na to jméno opravdu slyší.


2.4.2018

Můj slepoušek Jeremy se pomalu dostává do kondice. Už hodně přibral a nabírá sílu. Má veliký výběh, kde nejsou žádné překážky, a tam je spokojený. Na zahradě už se trochu orientuje, ale vždy chudák do něčeho vrazí. Jeremy je neuvěřitelný mazel, nejraději by mi vlezl na klín, kdyby se mi tam vešel  :-)