Dnes jsem přebrala do péče dalšího, naprosto psychicky zlomeného a nemocného starouška.
Je to kříženec Jack Russell teriéra. Ale je podstatně větší. Zatím nemůžu zveřejnit, odkud a z jakých děsivých podmínek pochází.
Na tuto osobu je podáno trestní oznámení a řeší to KVS. Vše zveřejníme, až bude ukončeno vyšetřování. :-(
Tento nádherný staroušek, kterému je cca 12 – 14 let se jmenuje Baryk. Odebrán byl ve stavu, kdy už se mu špatně dýchalo, jenom sípal a pobyt ve studeném kotci by ho zabil. Je na tom psychicky hodně špatně, je nemocný, už skoro nevidí, a zatím musí mít košík, ze strachu na vše útočí. Ale věřím, že je to otázka pár dnů, a jeho důvěru si získám.
Přátelé moji milí, to utrpení těch nevinných stvoření nesu čím dál hůře. A to už jsem fakt dost otrlá vůči té hrůze. A pořád si říkám, kde jsou ty hranice, kam až člověk je schopen zajít :-(
Budu o Barykovi podávat průběžně info.
Iva
5.1.2020
Baryček si na mě začíná pomalu zvykat, už tolik nevyvádí. Má špatné srdce,vodu na plicích a v těle zánět. Dostal ATB a léky na srdce a odvodnění. Už tolik nesípe, léky zabraly. Pomalu ho začínám rozkrmovat několikrát denně po menších dávkách, dostává přípravky na posílení imunity. Několikrát denně ho beru na procházku po zahradě a on si potom jde rád odpočinout do tepla jeho pokojíčku. Hodně spí a nabírá sílu. Klid, teplo a vlídná ruka udělají své. Ale dneska už jsem mu košík sundala, sice trošku vrčel, ale bez toho košíku mu bude lépe, bude klidnější a snadněji se budeme spolu seznamovat.
12.1.
Baryček si tady už zvykl, zbavil se strachu, už to není uzlíček nervů, a nemá důvod na nikoho útočit. Už si sám ke mně přijde pro pohlazení a pamlsek a s radostí mě vítá, ale ostatní pejsci za plotem se mu vůbec nelíbí, to dokáže dát hlasitě najevo. Ještě bude potřebovat čas, aby se zcela uklidnil a stal se z něho vyrovnaný pes. Baryk sice hůře vidí a slyší, ale nijak ho to neomezuje v courání po zahradě a čtení všech našich novin. A dost se nadře, než všechny stromky označkuje :-) Je velmi spokojený, že je v teple a jedlík je to poctivý. Po ATB, lécích na srdce a odvodnění se mu hodně ulevilo, už vůbec nesípe a nekašle. A tak věřím, že tento krásný dědula bude mít za čas ještě šanci na milující domov.
A náš Alánek už je 9 dní po operaci zubů, která byla opravdu za minutu dvanáct. Rány se mu krásně zacelily, už mu vůbec nehnisají. I jemu se hodně ulevilo, dobře baští a jeho hubené a vysílené tělo se začíná pomalu zaoblovat. Hodně spí a nabírá sílu. Nyní s ním už začneme chodit zatím na krátké procházky a začneme posilovat jeho ochablé svaly. Alan je moc hodný, krásný a přátelský pes, až se dá dohromady, bude z něho bezvadný parťák a společník.
7.6.
Vrčící Baryk se za 5 měsíců u nás už krásně srovnává, už nechce každého sežrat a není jenom uzlíček nervů. Když k nám přijel, musela jsem zavolat našeho psího psychologa pana Vojtas Dogsík, aby mi poradil, jak s ním mám pracovat. A povedlo se. Z Baryka se stává šťastný a radostný pes, který mě s velikou radostí vítá. Sice na cizí lidi vrčí, ale rozhodně nechce nikoho napadnou. Už chodí s venčiteli na procházku, a je mu úplně jedno, kdo je na konci vodítka. Nevšímá si jich a užívá si procházky. Ale ostatní psy nesnese. Ještě bude potřebovat čas, aby se dostal do úplného klidu.
Je zajímavé, že teď tu mám poslední dva roky několik pejsků, kteří se nedokáží brzo dostat z toho prožitého utrpení. Ze všech nejhůř jsou na tom Ben IV a Ben V. Beník IV. je tady už půl roku a ze začátku se nechal hladit. Ale jednou jsem mu chtěla vyčistit oči, a od té doby je zle a nenechá na sebe vůbec sáhnou, hned kousne. Jenom vidí ruku, tak se hrozně lekne, krčí se a kousne. Proto musí mít neustále couračku kvůli manipulaci, a aby mohl chodit na procházky. Nejhorší na tom je, že on by strašně chtěl hladit, to stojí těsně u mě, dívá se na mě těma nádhernýma očima, ale ten strach v něm je silnější, a pohladit se prostě nenechá. Když se na něho dívám, tak přemýšlím, co se mu vše muselo stát, že není schopen to překonat. On je takový křehoučký staroušek, který by si zasloužil to pomuchlání, srdce mě nad ním bolí. Ale věřím, že i Beníkovi se podaří ten strach z ruky překonat. Jinak je moc hodný, stále za mnou chodí jako ocásek a motá se mi pod nohama.
15.9.
Starouškovi Baryčkovi už docházejí síly, stále se motá a padá, nedokáže se sám zvednout. Kousek ujde a pak padne, dnes to bylo několikrát za sebou. A poslední dva dny špatně baští, jenom se v tom povrtá. Už nevím, co bych mu dala. On byl vždy při chuti a snědl vše.
17.10.
Dnes ráno se rapidně zhoršil stav mého starouška Baryka. Okamžitě jsem volala naší paní doktorku Veroniku Křížovou Veterinární ordinace MVDr. Veroniky Křížové, která ihned přijela. Bohužel u něho došlo k srdečnímu selhání. Srdce měl velmi špatné, ale ani léky nejsou všemocné. Už byl apatický a nic nevnímal. Jeho stav již nebyl slučitelný se životem.
Mnohokrát děkuji naší paní doktorce za okamžitý příjezd, její empatii a podporu pro mě.
2.1. 2020 jsem přebrala Baryka do péče, byl to naprosto psychicky zlomený a nemocný staroušek. Byl to kříženec Jack Russell teriéra, ale byl podstatně větší. Odebrán byl ve stavu, kdy už se mu špatně dýchalo, jenom sípal a špatně viděl. Byl podchlazený, podvyživený a ze strachu na vše útočil. Měl zavodněné plíce a velmi špatnou srdeční činnost. Naštěstí léčba brzo zabrala.
Později jsem musela povolat našeho psího psychologa pana Vojtu, Baryk stále hrdelně a tlumeně vrčel a nenechal na sebe sáhnout. Nevěděla jsem, jestli na mě zaútočí. Po radách pana Vojty se začal pomalu srovnávat, ale měl období, kdy stále na všechno a všechny vrčel. Já jsem mu říkala, že je to takový můj autista, on žil ve svém světě a měl svůj režim, který mu vyhovoval. Měl své časy, kdy šel ven, ale pokud bych mu to změnila byť o hodinu, tak by reagoval zle. Barykovi bylo cca 14-16 let.
Ale ten 1 rok a 10 měsíců si tady užil svůj klid, teplo, špacíry po zahradě a dobrou baštu. Ale o bližší kontakt s lidmi nikdy nestál, na ostatní pejsky vyjížděl.
Až do poslední chvíle jsem byla s ním, už byl naprosto smířený a klidný.
Můj milý Baryčku, jsem ráda, že jsi u mě našel klid, pohodu, zázemí a mojí lásku.
A já tu sedím, zase pláču a uvědomuji si, že tato loučení mě čekají pořád dál…
Ale už dávno vím, že smrt k životu patří, a jsem ráda za každého nebohého starouška, který si u mě užije byť i krátký čas, ale odchází s pocitem, že nebyl někde týraný, bitý, hladový, zmrzlý, zavřený či vyhozený, ale měl ho někdo rád.
Ano, to jsou okamžiky, kdy vím, že dělám to nejlepší ve svém životě. I když se musím přiznat, že je to pro mě psychicky velmi náročné. Tisíckrát si říkám, že vím, že to přijde, ale pak mě to vždy srazí na kolena. Ale asi ani ne ta smrt samotná, ta už je vysvobozením, ale to vědomí, co si ti pejsci museli vytrpět. I když vím, že tady poznali lásku a něhu. Ale s představou, kolik miliónů zvířat na světě trpí, se mi velmi špatně žije..
Stále si přeji, aby to utrpení všech zvířat skončilo.
Všude u nás hoří za Baryčka svíčky.
Iva
