Dnes jsem přebrala do péče stařičkého knírače, je mu 16-17 let.
Celá léta žil na dvorku a po smrti majitelky ho rodina zavřela do prázdného baráku, kde byl sám. Občas ho tam jezdili krmit. Rok a půl pejsek žil ve vlastních výkalech, dům je plesnivý a smradlavý. Nepoznal teplo. Staroušek je také celý smradlavý, zanedbaný a hubený.
Nyní se dům prodává a pes nemá kam jít. Tak hlavně se shrábnou peníze za prodej, ale o starouška zájem není. Toho se s úplně klidným svědomím zbavili. A světe div se, očkovací průkaz nenašli.
Děkuji za záchranu a převoz paní Ladislavě Sochorové, na vlastní oči viděla tu hrůzu.
Jmenuje se Dan, tak to bude u nás Dan II.
Daneček se po příjezdu klepal strachy, nevěděl, co se s ním bude dít. Ale za pár dnů si snad uvědomí, že tady našel svůj nový domov, kde v klidu a lásce dožije.
Nyní se musí vykoupat a ostříhat, za několik dnů přijede naše kadeřnice, tak mu udělá nějakou pěknou fazónku.
Po neděli pojedeme k naší paní doktorce na veškerá vyšetření. Nyní musí být ve vytápěném karanténním pokojíčku. Pak půjde do naší Kouzelné chaloupky.
Budu o něm průběžně podávat info.
14.11.
Daneček II, kterého jsem včera přijala pouze apaticky leží v košíku a nejí. Včera když přijel, tak snědl kousek masa a od té doby nic. Když ho pohladím, tak se roztřese jak osika. Namíchala jsem mu na míru Bachovy květové esence a budu se modlit, aby to staroušek nechtěl vzdát. Také se mi zdá, že v minulosti prodělal mrtvici, má do strany nakloněnou hlavičku a otáčí s ní sem tam, aby se na mě podíval. Na veterinu ho v tomto stavu vézt nemůžu, naše paní doktorka přijede sem. Z košíku vyleze, aby se vyčůral na prostěradlo a napil se. Ven ho nedostanu. Teď u mističky z vodou upadl a nemohl se zvednout. Musela jsem ho do košíku dát.
Daneček je hodně zlomená a zrazená psí dušička, pokud se rozhodne odejít, tak v tom mu prostě nedokážeme zabránit. Srdce mi krvácí při pohledu na jeho zoufalství, jeho nádherné nešťastné oči, a myslím na to, jestli by mu tam nahoře po tom všem utrpení nebylo líp. Tam by žádnou zradu nezažil. Rozhodnutí nechám na něm Ale pořád věřím, že se zmátoří a nějaký čas si u nás to teplo, lásku a bezpečí užije. Přála bych si, aby stihl poznat, že všichni lidé nejsou zlí a jsou tací, že ho neodkopnou jako kus hadru.
15.11.
Dnes prodělal můj nový staroušek Daneček II. další mrtvici. Už k nám v sobotu přijel s hlavičkou nakloněnou, bylo jasné, že už jednu prodělal. Dnes to udeřilo znova, hlava se mu vyvrací dozadu a má problém jí srovnat. Když jsem ho vynesla ven na trávu, tak se zamotal a padl. Ale oči mu netikají, tak to je alespoň malá šance. Pamatujete na starouška Huga? Ten tady prodělal tři mrtvice a užil si tady pár krásných měsíců. S naší paní doktorkou Veronikou Veterinární ordinace MVDr. Veroniky Křížové pro něho uděláme vše. Paní doktorka mu napíchala injekce a dala mu kapačku. Stříkačkou mu dávám umělou výživu. Budu u něho celou noc hlídat kapačku.
Mé letité zkušenosti s těmi zbědovanými pejsky mě naučily zásadní poznání. Vždy to tak bylo. Přijeli sem naprosto zbědovaní pejsci, kteří v těch hrůzných podmínkách přežívali. Ale pak přijeli sem, kde byli obklopeni láskou a péčí a oni se uvolnili, a to je naprosto odrovnalo a položilo. Trvalo to dalších několik měsíců než pochopili. Někteří to vzdali a nechtěli už žít. Vždy jsem jim porozuměla a pochopila, že už v této hrůze, v tom to zlém světě žít nechtějí.
A vždy, když je vyprovázím ve svém náručí, tak je prosím, aby odpustili všem, co jim ublížili.
A víte, co si myslím?
¨Ta zvířátka jsou tak čisté duše, že si vůbec neuvědomují, že je vše špatně. Oni svého páníčka berou za svého Boha. I když jim ubližuje.
A já tu teď sedím nad dalším nešťastným a zbědovaným starouškem, a snažím se napravit, co lidské plémě dokázalo udělat s těmi nejúžasnějšími tvory. Jenom nevím, jestli se mi to podaří.
Fotku Danečka II. dnes dávat nebudu :-(
17.11.
DNES JE DALŠÍ ČERNÝ DEN V RAFAELU ..
Dnes jsme s naší paní doktorkou Veronikou musely nechat odejít za Duhový most mého starouška Danečka II.
I přes veškerou léčbu došlo k dramatickému zhoršení jeho zdravotního stavu. Hlava se mu vyvracela dozadu, nebyl schopný jí narovnat, padal na záda a mlátil sebou.
Byl na něho naprosto žalostný pohled a již jsem věděla, že ho musíme pustit, aby se netrápil.
Daneček u nás byl pouhých pět dnů, bylo mu 16-17 let. Tak moc jsem věřila, že to zvládne. Udělaly jsme pro něho všechno, co bylo v našich silách.
Těžko se mi píše, jak moc je mi to líto. Je mi naprosto mizerně. Za toto paní, která ho „zdědila“ bude tvrdě pykat. O to se Vesmír postará, dříve nebo později.
Můj maličký Danečku, už jsi volný a bylo mi obrovskou ctí se o Tebe alespoň pár dnů postarat a vyprovodit Tě ve svém náručí. Neumřel si sám.
Moje srdce zase dostalo další těžkou ránu.
Zapalte, prosím, ze tohoto nešťastného starouška svíčku. A opět, když jeho dušička vzlétla tam nahoru, tady byl naprostý klid, ona ta zvířátka ví...
Pláču nad tím zoufalstvím všech trpících zvířat :-(