DNES JE DALŠÍ ČERNÝ DEN V RAFAELU :-( ..
Dnes jsme musely s naší paní doktorkou Veronikou Veterinakrizova pustit za Duhový most našeho těžce nemocného starouška Džekýnka.
Slíbila jsem mu, že ho trpět nenechám. Pořád byl v pohodě, baštil, pil a coural se po zahradě. Včera večer a dnes už přestal jíst, pil málo, jenom se po zahradě ploužil, a ty jeho nádory začaly krvácet. A v jeho nádherných očích jsem viděla tu jeho prosbu – nech mě už jít...
Poslechla jsem ho a svůj slib splnila.
A opět jsem musela udělat to nejtěžší. Zvednout telefon a zavolat naší paní doktorku. A věřte mi, to jsou nejhorší telefonáty v mém životě.
Džekýnka jsem do péče brala s tím, že mu zbývá pár měsíců života. Věděla jsem to, ale přesto mě to opět srazilo na kolena. On tady byl šťastný a užíval si každičký den, kdy měl volnost a mohl se probíhat po zahradě, měl dobrou baštu, miloval pamlsky. Naučila jsem ho sednout a dát pacinku.
A vždy si říkám, proč ta záchrana přišla tak pozdě?
Džekýnku náš milovaný, bylo mi velikou ctí se o Tebe postarat, i když pouhé 4 měsíce, a dát Ti tu svojí bezmeznou lásku, držet Tě v náručí na té poslední cestě. Pozdravuj tam všechny moje chlupáčky, které jsem jsem již vyprovodila. A neboj, jednoho dne se zase setkáme...
Zapalte prosím za tohoto statečného starouška svíčku, který poznal lásku a péči až na sklonku svého života.
A já tu sedím a pláču. A ptám se, kdy už ta veškerá utrpení zvířat skončí?
Odpověď je nasnadě. Každý nechť si dosadí, jak to cítí a vnímá.