Dnes jsem přebrala do péče od organizace PES NEJVĚRNĚJŠÍ PŘÍTEL staršího, těžce nemocného pejska. Majitelé se odstěhovali, a pejska nechali přivázaného na řetězu u boudy, kde byl přivázaný celý život. Nový majitel domu se o psa nezajímá, nedá mu ani vodu.
Pejsek se jmenuje Jery, je mu cca 8 let. Má nádor u konečníku, už jsou metastáze na plicích a zvětšené srdce. Operaci veterinářka, ke které ho vzala paní Petra Osvaldová, nedoporučuje, a moc času mu už asi nezbývá. A protože se pro něj místo nenašlo, a paní, co ho jezdila krmit, se neozývá, a už tam několik dnů nebyla, tak jsem se rozhodla, že se o něj postarám, aby neumíral sám na řetězu. I když mám plno, a nová místa ještě nejsou dodělaná, tak Jery půjde do karantény, a mezi tím se snad nějaký dobrovolník najde, aby se to tady dodělalo.
Spolek PNP za jeho péči nemusí hradit žádné výdaje, veškerou léčbu budu hradit z našich zdrojů.
Tak se z RAFAELA pomalu stává LDN s paliativní péčí. A tím se snižují moje šance pomoci více týraným psům. Nyní tady mám 8 staroušků a 4 mladé psy. A jsem, a nadále budu, hodně obklopená smrtí. No, dala jsem se na vojnu, tak prostě musím bojovat a vydržet. Ale odchody těch mých milovaných dědoušků jsou pro mě neskutečně těžké. Člověk může mít spoustu vizí a plánů, ale nakonec je vše jinak, než si představuje. Asi to tak má být...
10.5.
Byla jsem připravena na jeho příjezd, v jeho pokojíčku měl pelíšek, měl tam i misku s večeří a vodu. Mezi tím, než přijeli, jsem si obstarala naše pejsky a čekali jsme na ně. No, a když přijeli, tak jsem ho nechala seznámit se s prostředím, a pak ho pozvala na večeři. A v jeho otevřeném pokojíčku na něj čekala prázdná miska.
A tak se to našemu vegetariánovi Casanova Myšáčkovi konečně povedlo. On denně nenápadně obchází všechny otevřené pokojíčky, a hledá, jestli někde něco dobrého nezůstalo. A včera se, ten můj pacholek, dočkal :-)
Naštěstí jsem Jerymu připravila velmi kvalitní hypoalergenní granulky a dietní konzervu, tak to rozhodně Myšáčkovi neublížilo. Ale musím se přiznat, že mě to opravdu hodně pobavilo. Jak se říká, trpělivost růže přináší :-)
Nevím, jak je to možné, ale každý pejsek, který k nám přijede, je tu hned jako doma. Musí tady být nějaká dobrá energie, že vůbec nemají strach z nového prostředí.
Jery si to tady všechno prozkoumal a prolezl. Je to velice milý a sympatický psík neurčité rasy. A má obrovskou chuť do života. Ta volnost tady ho naprosto uchvátila, poskakuje jako štěně a směje se od ucha k uchu. Už za mnou chodí jako ocásek a jen mě vidí u jiného pejska, tak začne protestovat ( no, brzo si mě přivlastnil) :-)
A v těch jeho nádherných očích se zračí obrovská důvěra, radost, něha a vděk.
Ještě mu ale chvilku bude trvat, než si zvykne na náš pravidelný režim.
Já vím ze své zkušenosti, jak strašně důležitá je psychika u této nemoci. A tak pevně věřím, že tady, v těch našich relaxačních lázničkách, obklopený stromy, přírodou, klidem a láskou, by se jeho neutěšený zdr. stav mohl alespoň trošku zlepšit. A pokud ne, tak prožije krásný zbytek svého těžkého života, obklopený kamarády, a nebude umírat opuštěný a sám, na řetězu.
13.5.
Nemocný Jery ze řetězu už má svůj nový pokojíček :-)
V sobotu nám přijel na pomoc pan Jarda Šustka, a dodělal mu místečko .
Moc mu za pomoc děkuji. To jsem fakt šťastná, že se to povedlo. Jery bude mít svůj veliký výběh, místo na spaní je sice menší, než ty naše krásné pokojíčky, ale stejně je celý den venku, a na spaní je to naprosto ideální. A když bude pršet, má se kam schovat, místa je tam dost. Na zimu se udělá topení, a může tady v klidu dožít svůj čas, který mu ještě zbývá.
Jery je prostě nádherný huňatý medvídek. Pomalu si zvyká na náš pravidelný režim, ale trošku s tím ještě bojujeme. Nechce být sám a dost hlasitě to dává najevo. Nejraději by celý den lítal po zahradě a užíval si volnosti. Ale bohužel s ostatními pejsky zatím kamarádit nechce, tak doufám, že si za čas dá říct. Přeci jenom je tady krátkou dobu. Už vyrážíme na procházky, to je na vrcholu blaha. Na vodítku se učí chodit velmi rychle. Ale nejdříve se o vodítko přetahuje, vypadá to, že by chtěl venčit on mě, a pak se teprve jde. Už se těším, jak se bude koupat v řece. Zatím ho do vody brát nemůžu, je po té operaci nádoru u konečníku, tak musíme počkat, až se to zahojí. Už si nechává chviličku vyčesávat kožíšek, ale musím postupně, dlouho to nevydrží. Ale mazleníčko, to jo, to ho baví, to se natřásá a nakrucuje, a jeho nádherné oči mi říkají- hlavně nepřestávej :-) Je to bezvadný a milý kluk, který si to tady užívá plnými doušky.
22.7.
mám ohromnou radost z těžce nemocného Jeryho. Nejen že nemocně vůbec nevypadá, ale je tu naprosto spokojený a šťastný. A konečně se prolomila jeho nechuť být s ostatními pejsky, a začal se kamarádit s Rubbynkou a šéfovou Karinkou. Ale Karinka jako starší dáma s ním blbnout nebude, ale s Rubbynkou lítají po zahradě a přetahují se o hračky. Ale je vidět, že se brzo unaví, a jde si lehnout do stínu. Horko těžko snáší. Jerynek je obrovský smíšek, rozdává úsměvy na všechny strany, a je to bezvadný dědula. Prostě krásný huňatý medvídek. Je moc hodný , přátelský a milý. A z jeho nádherných očí vyzařuje naprostý vděk a láska.
19.8.2018
Nemocný smíšek Jery, nejen že je naprosto šťastný, ale stává se z něj i pěkný šibal.
Je moc rád ve společnosti lidí i pejsků. Jenomže občas musí jít do svého pokojíčku, abych mohla pustit další pejsky, kteří ho nemají rádi. No, a tak mu řeknu, pojď Jerynku, půjdeme do pokojíčku. A ten pacholek otočí hlavu na stranu, a dělá, že mě nevidí a neslyší. Tak znova. Pojď, Jerynku půjdeme. Koukne na mě rozzářenýma očima a s tím svým šibalským úsměvem, a zase se otočí, a je úplně neviditelný :-) Po třetí. Jery, jdeme! To už se zvedne, a tak když to musí být, tak tedy jdu. Ale abys věděla, za trest budu ve výběhu hulákat :-) A svou hrozbu vždy dodrží :-)
23.9.
Smíšek Jery je neuvěřitelný expert. V pátek jsem Casanovu Myšáčkovi uvařila půlku kachny, on žádné jiné maso, ještě kromě lososa, nemůže, kvůli alergii. Už vychladlou jsem jí vyndala z hrnce na tác a nechala na kuchyňské lince, že pak oberu maso a kosti vyhodím. No, a šla jsem se věnovat jiné práci venku. A Jerynek si v klidu pobíhal po zahradě. A najednou vidím, jak Jery doslova úprkem letí z naší chaloupky s kachnou v tlamě :-) A začala honička. Doslova jak na divokém západě :-) No, že by snědl to maso by tak nevadilo, ale měla jsem strach z vařených kostí. Tedy musím říct, že bojoval statečně, vrčel a nechtěl se své kořisti vzdát, ale já jsem vyhrála :-)
Musím se tomu smát ještě dneska :-)
7.10.
V sobotu jsem byla se smíškem Jerym na kontrole u specialisty na srdce MVDr. Radka Hořejše.Paní Petra, moje nová pomocnice, Petrušák Stupková Bryol, hlídala ostatní pejsky.
To zas bylo rodeo :-)
Hned jsem ve dveřích jsem pana doktora upozornila, že to nepůjde hladce.
Během první minuty naší návštěvy mu Jery v ordinaci zničil žaluzie. Váha je hned pod oknem a tak jsem na ní chtěla Jerynka postavit. Ale on si myslel, že okno je únikový východ a žaluzie nebral jako nějakou překážku, zamotal se do nich a přetrhal řetízky. No, až se mě polilo horko. A tak jsem se panu doktorovi moc omlouvala. Ale pan doktor je velkorysý a říkal, že se nic neděje. On už mě zná, naposledy jsem u něj byla s bábinkou Dášenkou a ta mu to tam zase celé pokala. Musel umýt i přístroje. Takže už je mu jasné, že když se objevím já, bude nějaká jobovka a malér není daleko :-)
No, a tak jsme Jerynka pomalu uklidnili a pan doktor mu natočil EKG. Koukala jsem jako blázen, Jerynek držel, nechal na sebe dát všechny ty skřipce. Držel jak beránek. Samozřejmě měl košík. Pak mu potřeboval oholit hrudníček. Tady říkám panu doktorovi, že teď asi začne boj. Nic, Jerynek držel. A pan doktor se radoval, jak to jde vše hladce. Jenom jsem potichu špitla, ať nechválí dne před večerem :-)
No, a pak to přišlo. Pan doktor na něj přiložil ultrazvukovou sondu a začala divočina. Nepomohlo chlácholení ani piškoty, Jery prostě rozhodl, že už to stačilo a držet nebude. Pral se a bojoval fakt statečně. Teď jsem viděla, jak ten veliký, drahý přístroj na kolečkách začíná podezřele jezdit sem tam. No, to už jsem měla dost. Ale i když mi po zádech tekly čůrky potu, v koutku duše jsem na něj byla až pyšná, že se jen tak nevzdá, je celý po mě :-).Trvalo to několik dlouhých minut.
To už i pan doktor usoudil, že to asi fakt nepůjde Tak ho musel trochu přispat. Ale Jerynek klidný být nechtěl a o nějakém spaní naprosto neuvažoval. Pan doktor prohlásil, že Jery je fakt „tvrďák“. Čekali jsme 15 minut. Nic, Jery prostě spát nebude. Dalších 10 minut. Už začínal být oblouzněný. Znova přiložil sondu, Jerynek se probral a zase bojoval. Tak dalších pět minut. Už jsem si v duchu říkala, že už mě nikdy na žádné vyšetření nevezme, tohle přeci nemá zapotřebí :-) Ale pak už jsme ho položili na lehátko, pevně jsem ho držela a už mohl pan doktor vyšetření udělat. A Jery konečně usnul.
A mám dobrou zprávu. Jerynek má sice zvětšené srdíčko, je to tak malinko za hranou normálního stavu. Ale nic nebezpečného. Pan doktor řekl, že Jerynek může klidně jít do nové rodiny :-)
Ale rozhodně se musí srdíčko nadále hlídat.
3.11.
Smíšek a vtipálek Jery kluky nemá rád. Uznává pouze komisaře Cirouška, toho má moc rád. Je to takový divoch. Jenom vidí vodítko, popadne ho a letí k bráně. On totiž venčí venčitele, ne oni jeho :-) A pak si rád lehne v naší chaloupce na gauč a náramně si užívá mazlení. A neustále rozdává úsměvy a dobrou náladu.
16.6.
Smíškovi Jerynkovi- postrachu všech ordinací, zítra budeme vytahovat stehy po operaci nádorů v análních žlázách a kastraci, kterou musel pan doktor udělat, neboť měl hodně zvětšenou prostatu. Jeho ošetřování a umývání zadečku už budeme mít za sebou. Ono totiž umýt zadek vzpínajícímu koníkovi není nic jednoduchého. Prostě ródeo jak v aréně :-) Ale s naší Petrou Petrušák Stupková Bryol ho vždy po dlouhé pranici přemůžeme. A hlavně už se zbaví límce, který si celou domu snažil servat z hlavy. Ze začátku jsem myslela, že snad dostane amok, jak vyváděl. Celou dobu chodil a mlátil límcem do stromů a plotu. Tedy popravdě se divím, že límec vydržel, i když už je celý oblepený kobercovou páskou. Tak si oddychneme všichni.
23.6.
Smíškovi Jerynkovi – postrachu všech ordinací - se po operaci nádorů v análních žlázách, análním otvoru a kastraci daří skvěle. Žádné komplikace nenastaly, a už je to zase ten radostný kluk, který miluje procházky a lítání po zahradě. Jenom do řeky ho zatím vzít nemůžu, ještě musíme pár dní počkat, než se mu zadeček úplně zahojí. Ale pak mu to vynahradím. Trochu zhubl, neboť musel mít jenom lehkou stravu, aby neměl pevnou stolici a nepoškodil si stehy po operaci. Ale už je zase na normální stravě, tak se zase brzo vrátí na svoji váhu. Hlavně, že už nemusí mít límec, ten ho strašně štval a neustále se snažil ho servat.
18.8.2019
Postrach všech ordinací - smíšek Jery se tento týden neusmíval. Minulý týden měl Jery srdeční slabost a dva dny nejedl. Pan doktor mu napíchal injekce na posílení srdce a už to vypadalo lépe. Ale v pondělí ráno nechtěl vůbec vylézt ze svého pokojíčku a nechtěl jíst. A to už jsem začala bláznit a zase volala doktora. Pan doktor Sochor znova hned přijel. Jery pomalu vylezl ven a zase nám, pacholek, předvedl, co umí. Jenom při nasazení košíku, který mít při ošetření musí, vyváděl jak šílený a vzpínal se jako kůň. Pan doktor prohlásil, že takto nemocný pes opravdu nevypadá. Nicméně jsem mu po velké pranici košík nasadila, aby ho pan doktor prohlédl, poslechl a změřil teplotu, kterou měl zvýšenou. Opět dostal injekci. Druhý den už mu bylo lépe, ale pořád nejedl. Když jsem se s ním mazlila, tak jsem mu přejela po zádech a Jery se po mě lehce ohnal. A hned bylo jasno. Měl veliké bolesti zad. Tak dostal injekci proti bolesti a léky. Obávala jsem se, aby to nebyla vyhřezlá plotýnka, ale naštěstí ne. Jery má spondylózu a nejvyšší stupeň dysplazie, tak ho prostě „chytly záda“. Tak měl pár dní klidový režim, léky a už je zase v pohodě a baští své obvyklé porce :-) A dnes šel s Vlaďkou na krátkou procházku.
No, hodně jsem si oddechla :-)
8.12.2019
Náš smíšek Jery, postrach všech ordinací, nějak hapruje. Už když jsem ho přijímala před 1,5 rokem, věděla jsem, že je těžce nemocný a přijel k nám na dožití.
Má průjem a zvrací, jenom leží, na první pohled mu není dobře, a nechce jíst. Nebudu Vám popisovat, jak to bylo strašné, co z něj horem i dolem vyšlo. Přijel se na něho podívat náš pan doktor Sochor, dal mu injekci a léky, tak uvidíme, jak to bude pokračovat. Jery je už 2x po operaci nádorů, a tak budu doufat, že to nebude nic vážného, a nerozjelo se to. Ani to slovo nechci vyslovit :-(
7.6.2020
V pátek u nás byla zase veliká „akce“. Čekalo nás čištění uší našeho smíška Jeryho-postrachu všech ordinací. Jistě si pamatuje příhody, jak Jery devastoval všechny ordinace, kam jsme přijeli, on totiž nesnáší jakoukoliv manipulaci. Ještě dneska při vzpomínce mě polévá horko. Pořád vidím ty drahé přístroje, které se podezřele kymácely, zničené žaluzie v okně, kdy se Jery rozhodl, že zavřené okno bude nejlepší úniková cesta. To si fakt neumíte představit, co dělal, nechápu, kde se v něm vzala ta síla, že dva lidi ho neudrželi. Vždycky jsem přijela zpátky úplně vynervovaná a zničená :-( Představa, že bych s ním měla zase jet na nějaké vyšetření je pro mě opravdu strašidelná :-) No, a tak musel přijet náš pan doktor Sochor a přispat ho. Ale dejte injekci vzpínajícímu psovi, je to fakt nadlidský výkon. Museli jsme ho přivázat k trámu, na kterém drží střecha pergoly. Děkovala jsem Bohu, že nám pergola nespadla na hlavu :-) Ale „akce“ se nakonec zdařila :-) Jery trpí chronickým zánětem pravého ucha, které má úplně zrohovatělé. Když k nám před dvěma lety přijel, tak to ucho měl úplně shnilé a „zabetonované“. Trvalo to přes půl roku, než mu pan doktor ucho vyléčil. Trpěl velikými bolestmi. Už má za sebou dvě operace nádoru v řitním otvoru, metastáze na plicích se naštěstí nepotvrdily. Má hodně zvětšené srdce, ale to ho na životě zatím neohrožuje. Jery se nyní těší dobrému zdraví, občas sice zlobí s jídlem, ale jinak je to bezva dědulka, který miluje procházky a koupání v řece.
12.7.
Smíšek Jery-postrach všech ordinací už je v pořádku, baští a chodí na dlouhé procházky. No zase to bylo rodeo, když mu náš pan doktor píchal ob den injekce. Musely jsme ho s naší Petrou držet obě, no, vyváděl jako blázen. Už zase lumpačí, ze stolu sebere pytlík s dobrotami a musím ho honit po zahradě a to ho náramně baví. Pamatujete, jak mi tenkrát čmajznul z kuchyně půl vařené kachny, kterou jsem měla pro Casanovu Myšáka? Byl to urputný boj, nechtěl se své kořisti vzdát, ale vyhrála jsem :-) Měla jsem strach, aby nesnědl kosti. Jó, náš Jerynek je rozený srandista. Jsem ráda, že už je v pořádku, přeci jen je už po dvou operacích nádorů v řitním otvoru a tak mě dost vyděsil.
19.7.2022
Nyní není už dlouhodobě dobře mému starouškovi smíškovi Jerymu - postrachu všech ordinací. Na něho doléhá stáří i rakovina, a začíná slepnout. I přes veškeré léky a injekce se už motá a občas se nedokáže sám postavit, musím ho zvednout. Je to u něho jak na houpačce, jsou dny, kdy mu je lépe a projde se po zahradě. Ale zlobí mě s jídlem, jenom se v tom povrtá. Ale včera snědl plnou mističku konzervy. Teď mám velikou obavu z těch veder, co mají přijít, to bude zátěž pro všechny staroušky. A pro mě taky :-(
1.8.
Smíšek Jery-postrach všech ordinací, ten už se neusmívá. Je dlouhodobě špatný, málo baští a ta jeho chůze už je také vrtkavá a nemůže se pořádně postavit. Nejhorší je, když upadne a nemůže se zvednout. Musím mu pomoci, ale ohání se a kousl by. A před tím se nikdy po nikom neohnal. Tak musím mít nějakou deku, abych se chránila. Jerymu se zvětšuje nádor v oku, začíná slepnout a je úplně hluchý. Už byl na dvou operacích nádoru v konečníku a jeho srdíčko je velmi špatné. No, uvidíme jak se bude jeho stav vyvíjet, a věřte mi, že až mi jeho oči řeknou, že chce jít, tak to budu respektovat a nenechám ho trpět. Jery je u mě přes 4 roky, přišel s rakovinou. A celou dobu ho držím na přírodních přípravcích.
19.8.
DNES JE DALŠÍ ČERNÝ DEN V RAFAELU :-(
Dnes k ránu se staroušek Jerynek sám rozhodl, že už chce odejít za Duhový most. Bohužel na mě nepočkal, nebyla jsem u něho. A to mi rve srdce, že jsem ho nemohla vyprovodit ..Ale nedokážu s nimi být 24 hodin denně.
Jerynek měl přezdívku smíšek Jery a pak jsem to doplnila na postrach všech ordinací.
Jery byl u mě 4 roky a 3 měsíce. A užil si to tady a byl šťastný. Miloval procházky a koupání v řece.
Ale posledních pár měsíců už se neusmíval a viděla jsem na něm, jak chátrá. Rakovina ho pomalu sžírala a jeho špatné srdce ho zradilo. Celé roky jsem ho držela na přírodních přípravcích na posílení imunity.
Jerynku můj milý, bylo mi obrovskou ctí Ti tady dát domov. Jen mi je neskutečně líto, že jsem Tě nemohla vyprovodit ve svém náručí. Slzy nedokážu zastavit, moc to bolí...
Zapalte, prosím, za tohoto bojovníka svíčku.
A mě teď budou čekat další odchody mých staroušků. Ale vím, že smrt k životu patří, i když mě to vždy trhá srdce na tisíc kousků...
Iva