Moje nejlepší ředitelka Karinka von Rafael
(cca 2002/3–2018)
Tyto Vánoce a konec roku jsou znamení vykoupení. Povedlo se spoustu věcí, ať to je odchod pejsků do nové rodiny, úspěšný start knihy Příběhy statečných, velkorysost Vás všech při podpoře mého celoročního snažení. To vše, čehož si nesmírně vážím a děkuji za to každým dnem, na jedné misce vah.
Na misce druhé jsou dušičky mých nejmilovanějších z milovaných. Před pár dny opustil tento svět můj statečný Komisař Cir. Obrovská bolest z jeho odchodu mě pronásledovala až do dneška. Ještě dlouho zde bude chybět. Pomalu jsem se začala s odchodem statečného Pana psa smiřovat. A teď, přátelé moji milí, přišla rána ze všech největší. Odešla moje milovaná Karinka, nejlepší ředitelka pod sluncem, šéfová, psí dáma, která se mnou byla od začátku mých "psích dnů". Dáma, která mi pomohla při odchodu mého milovaného syna. Tak moc ráda jsem se dívala do jejích moudrých milujících očí. Tak moc ráda jsem ji každý den (ano, každý den) nosila na rukou do jejího perfektně naklizeného domečku ???? Nechtěla jít spát. Chtěla být se mnou. Pořád.
Byla to Karinka, která byla u každé návštěvy, u každého řemeslníka. Byla to Karča provokatérka, která "vyštěkávala" na každého nově příchozího psa. Většího, menšího. Byla to její práce. Její poslání. Vzala na svá bedra to tady hlídat a zastaralé jizvy na čumáčku ukazovaly její celoživotní odhodlání, které uplatňovala i tady. Kdo u nás byl, ví, že Karča byla všude. Její ouška vypadala jako po čerstvé trvalé od kadeřníka. A její heboučký kožíšek si každý rád pohladil. Byla to dáma. Moje psí dáma.
Ve čtvrtek si při kontaktu s Donečkou "vjely do vlasů". Karinka si nenechala nic líbit, ale odneslo to její půvabné, již několikrát natržené ouško a měla šrám na krku. Tak jsem nelenila a odvezla ji k veterináři. Ten pospravil rány a rozhodl, že by bylo lepší si tam Karinku nechat do druhého dne na hlídání slabého srdíčka. A včera se to stalo. Uhodilo to znova. Její slabé srdíčko a tělíčko po nedávno prodělané mrtvici vypovědělo svou službu. Její dcera Mufinka zemřela na zástavu srdce. Po pitvě se přišlo na to, že Mufinka měla vrozenou vadu srdce. Možná vrozená dispozice udělala s Karinčiným věkem a mnoha těžkými šrámy na srdíčku své. Karinka si v sobě nesla obrovsky silnou osobnost, která přežila spoustu nástrah života, přežila celoživotní kruté zacházení svého majitele, a odchod své dcery, se kterým jí tehdy pomáhala Šedulínka. Ony dvě byly sehraná dvojka. Zvládla se mnou odchod všech pejsků od začátku Rafaela. Vždy mi byla obrovskou oporou. Ale i moje Karinka měla napsané v osudu, kdy odejde za svou dcerou za duhový most. Bylo to ve vánočním čase, zrovna v době, kdy je již jasné, že má kniha vznikne a bude pomáhat ostatním pejskům. Není náhoda, že to je zrovna teď a tady. Její psí dušička vykoupila všechny pejsky, kterým budu moci pomáhat ❤️
Karinka byla nejšťastnější, když měla moje ruce jenom pro sebe. Už se to nikdy nestane. Už nikdy nebudu s ní. Musím se sebrat a jít dál, musím bojovat pro životy dalších pejsků. Musím nastartovat můj projekt s knihou, aby další pejsci mohli zažívat to, co u mě zažívala pět let moje milovaná Karinka.
Karinko, děkuji a budu děkovat každý den za to, že jsem s Tebou mohla strávit pět let našeho života. Nikdy Ti nepřestanu být vděčná za to, co jsi pro mě udělala. Z celého srdce ti děkuji.
Teď už jsi se svou milovanou dcerou Mufinkou a dalšími svými kamarády, a řádíte stejně, jako jste řádily tady na zemi. Teď máte obě zdravé srdíčko a neomezený počet životů ...
Navždy Tvoje Iva ❤️
