Přebrala jsem do péče dalšího zbědovaného dědulku. Je to 14 letý NO CIR.
Tento pejsek žil dosud u sociálně slabé rodiny. Přivolaná KVS shledala závažné pochybení, neposkytnutí zdravotní péče. a celkové zanedbání péče.- podvýživa, dehydratace, atrofované svaly, silná dysplazie a tak nedoporučila umístění do normálního útulku. Mám ještě jedno volné místo, a tak jsem nabídla, že pejska vezmu k nám.
Lidičky moji, bolí mě nad ním srdce. Ty jeho nádherné a prosebné oči… Sotva chodí, ujde pár metrů, a padne. Je tak zesláblý. Ale hlavně, celá zadní část jeho vychrtlého tělíčka je opravdu velice špatná. Tam už i moje rehabilitace nepomůže, můžu mu ale alespoň ulevit od bolestí. Tento nádherný pes pochází z chovné stanice z Lochotínského parčíku. Byl to statný, a veliký pes, který byl vychováván pro obranu a ochranu majetku a osob, pro policii a pohraniční stráž. A někdo z něj teď udělat naprostou trosku. Váží pouhých 26 kg, a takový ohromný pes by měl mít alespoň 40-45 kg, což potvrdili veterináři. Paní Blance Hálové s ním byla ještě před převozem k nám na komplet vyšetření. Na to, v jakém je stavu, je na tom relativně dobře. Má zvětšenou prostatu, na které má léze. Při sonu břicha bylo zjištěno, že střeva má úplně prázdná .Jinak nález relativně v mezích, a odpovídá celkově špatnému stavu. Takže ho musím začít rozkrmovat po malých dávkách několikrát denně. A je silně inkontinentní Takže vítám dalšího dědulku do mojí party počůránků a pokakánků :-) Možná, že se to trochu zlepší, když se celkové posílí, nemá teď žádné svaly, a organismus nemá šanci udržet ani výměšky. Ale nebudu předbíhat, jen mám zase ten pověstný ždibíček naděje.
Chci moc poděkovat panu Honzovi Thor Kytka, paní Blance Hálové, paní Romaně Šefčíkové, a Davidu Hálovi, za jeho záchranu a dovezení k nám, a Blance s Honzou, kteří ho u sebe měli v neděli přes noc, a ráno mi ho přivezli.
Nějak se mi tu s těmi dědulky dveře netrhnou. Ale místa mi chybí. A tak moc bych chtěla pomoci všem….
21.11.
Včera se u nás ubytoval nový Německý ovčák Cir. Kdybychom zapátrali v jeho bohatém rodokmenu, myslím, že by nám klesala brada. Jeho předkové byli ve službách tehdejší VB i Pohraniční stráže. On sám byl chovným pejskem, takže můžeme předpokládat, že po této zemi běhá docela dost potomků. I on byl také pravděpodobně v nějaké službě. Po ukončení jeho služby se dostal do rodiny, která se postupně dostala do potíží a na Cira začalo doléhat obrovské nechtění. Je na něm vidět, že by měl rád lidi, ale strach do drží v opatrnosti. Přesto hned po příchodu docela nadšeně vešel do svého nového domečku a i když měl ustláno teplými dekami a matrací, vše odhrnul, a lehl si na zem. Ještě, že je zhotovena z tvrzeného polystyrenu, a přece jen tak moc nezebe. Doufám, že ho postupně přesvědčím, že u nás může mít větší pohodlí. I když už dostal trochu jídla, bude ho ještě dlouho trápit tzv. Vlčí hlad. Nejraději by měl plnou misku, ale to hned tak nepůjde. Jeho smutné , a krásné oči jsou pro mě nejhorší. Tak ráda bych mu misky naplnila všemi dobrotami, co tu máme. Jenže i z toho naprosto dietního „mála“, co mu dávám, dostal průjem. Tak to vždy začíná, ale s tím si poradíme. Dnes ho viděl náš pan MVDr.Sochor a vyjevil podezření na možnost onemocnění mozku. Každopádně doporučil CT vyšetření. Hned zítra bude stanoven termín. Že ho pořádně bolí jeho vychrtlá zádíčka, je také jasné. Jinak dneska den začal pořádným úklidem i u něj v domečku, takže se poprvé v klidu mohl rozkoukat v našem pidi lesíku, a nejvíc se mu líbilo projít tím bahnem, co máme po zásahu bagrem :-) A odpoledne se odvážil vejít i do naší Kouzelné chaloupky. Náš strážce Beneček se na něj přišel podívat přes plůtek, a Cir ho taky chtěl vidět, ale jen na dálku. Už přemýšlím, jak chaloupku nafoukneme, aby tam mohli všichni tři být. Trojka našich dědoušků. Beneček, Doneček, a Ciroušek. A jsou tu všechno bývalí pořádní chlapíci. Bohužel, lidé je takto doslova zdevastovali. Ještě tu mám stařičkého Albertka, ale to už je mazák, je tady 2 roky, a tak už nepotřebuje takovou péči. Tak nám držte palce.
Iva
26.11.
Můj nový dědoušek Cir je na tom chuděra bídně. Už je jasné, že chybějící svaly si vybírají svou daň. Prý byl dlouho zavřený, a i spolu s nedostatkem jídla, bez pravidelného pohybu, ho bolí záda. A nejen, že se těžko zvedá, ale zadní tlapky ho nechtějí poslouchat. Takže jsem začala s našim známým kolečkem. Podle reakcí na magnetoterapii, elektroléčbu, a prohřívání se zdá, že se nám po kousíčkách bude snad dařit. Musí mít zádíčka v teple, tak má obleček. Podzim je známý tím, že i naše člověčí záda pobolívají. A stejné je to i u pejsků. No, a když chybějí svalíky kolem páteře, nemá ji co držet, a tak bolí o to víc. Každý den teď bude mít několik procedur, a zároveň i masáží. Dostatečná bílkovinná strava udělá doufám také své. Jeho nádherné oči říkají, že nic nevzdává, chce se uzdravit, a užívat si zasloužený důchod. Neuvěřitelně trpělivě přijímá našii péči, i když to někdy není žádný med, tak i při injekcích nemusí mít košík. Věřím mu. Určitě už ví, že se budu snažit,, seč mi síly budou stačit, aby se mu ulevilo...
28.11.
Každý krůček se počítá.
Když vidím, jak se Cir snaží, mám z toho strašnou radost. Většinou k nám přicházejí pejsci psychicky zlomení. Ale Ciroušek opravdu předčil všechny. Je vidět, že musel procházet i neskutečným ponižováním.
Jak jinak si vysvětlit, že má tendenci po sobě uklízet exkrementy, tím že je pojídá. Podle psího psychologa je to znakem silného psychického nátlaku, kdy si pes důstojnosti Cira, chce zachovat poslušnost, ke které byl celý život veden. A nechce být bit. Od štěněte byl vychováván pro práci u Policie. Byl prý výborný stopař, a byl dokonce vyznamenán za statečnost. Pak šel do výslužby, a dostal se k k soukromému chovateli. A ten ho předal dál. Ani se mi nechce věřit tomu, že za to všechno, co dokázal, ho nový majitel dostal do takovém stavu těžké podvýživy, ponížení, a naprostého zlomení.
Čeká mě tedy naučit Cira pořádně jíst, posílit, dopomoci mu k získání osvalení, a hlavně, nabytí správné sebedůvěry. A to taky nebude žádná sranda. Spravit to, co jeden primitivní člověk způsobil, půjde jen těžko, pomalu, a po maličkých krůčcích. Srdce mi nad ním krvácí. Ale věřím, a udělám vše...
Držte mu, prosím, palce i packy.
3.12.
Dědulka Cir se už snaží capkat. Ještě sice párkrát sedne, ale hodně se snaží, a ujde pár kroků. Každý den mu dělám rehabilitaci. A představte si, objevily se mu v těch jeho nádherných, a smutných očích třpytivé hvězdičky :-).
Už má o vše zájem, a vydává se na průzkum po zahradě, a pak zamíří rovnou do naší chaloupky, a odpočívá. A naše zlatá pečovatelka Šedulinka si ho zamilovala, a láká ho ke hrám. Ale ty jeho nohy mu ještě neslouží. Kousek za ní jde, ale pak už se jenom dívá, jak lítá. Ale věřím, že to vše dožene. Dobře baští, a nabírá sílu.Sem tam už je vidět malý svalík.
10.12.2017
Snííííh :D
A komisař Cir vypadal dost spokojeně. To bílé peří, co kolem lítá je moc fajn. Má pořádnou zimní bundu, a tak to studí jen do tlapek, a to asi vzpomíná na doby, kdy ještě mohl ve sněhu lítat. Nebojte, jeho nechávám venku jen chvilku, aby mu přece jen neprochladla záda. Pořád mu dělám rehabilitaci, a jeho stav se výrazně zlepšil. Včera jsem ho vážila, a byla jsem velice mile překvapená. Za 3 týdny, co je u mě, přibral už skoro 6 kilo :-). I když je pořád velice hubený, začíná se mu už vytvářet malý svalík na zadních tlapkách, a nabírá na síle. Ale při tomto tempu vše brzo dožene. Dnes ho trápí průjem, tak má dietu, ale mi to brzo srovnáme.
8.1.2018
MŮJ STATEČNÝ KOMISAŘ CIR
Náš život je jedna velká houpačka.
Taky se Vám to někdy stává? Nepříjemné okolnosti, kam se kouknete. O víkendu jásám, že si Bráška novu rodinu adoptoval hned, jen se na ně podíval, a teď zase tohle.
Ciroušek je nemocný. Náš pan doktor Sochor ho dnes vyšetřil, a moc nadšeně se netvářil. Už včera nechtěl baštit, a to ani rohlík ( čerstvé rohlíky miluje, jezdím mu je denně kupovat do pekárny. Včerejší nechce). A to už bylo divné. Raději jsem hned pana doktora povolala. Ciroušek má oslabené srdíčko a plíce. Je patrné, že se na něm podepsala doba, kdy se o něj evidentně nestarali, obrovská podvýživa a dehydratace, a to již mohl prodělat nějaké infekce plic. Ty když se nezaléčí správně a včas, můžou postihnout srdíčko trvale nedostatečností. Stačí teď malé nachlazení, a může být zle. Řekněme si, že v tomhle teplém zimním počasí je toho všude dost. I když k nám nepustím nikoho, kdo má třeba jen rýmu. Neumím si představit, že by mě měl Ciroušek opustit, a to ještě tak brzo po odchodu Albertka.
14.2. mu bude 14 let, a to je na NO fakt dost. Zvláště po jeho náročné službě u PČR. Je mi z toho moc smutno. Sice má nasazená injekční ATB, a další podpůrné léky, ale modlím se za to, aby se z toho přesto nevyklubal zápal plic. Přece jen v tak požehnaném věku by to mohla být fatální komplikace. Pan doktor mě sice pomaloučku připravuje na postupné odchody mých dědoušků, ale já si pořád říkám, že tu se mnou budou ještě dlouho.
Vždyť teď si užívají to, co nikdy nepoznali.
Vždyť je chráním před rozmary počasí, jak to jde. Snažím se i o jejich pohyb, rehabilitaci, a vhodné krmení podle jejich nemocí.
Ale věk zastavit nedokážu.
Pořád se snažím vymyslet, co ještě udělat.
Myslete, prosím, na tohoto statečného a elegantního komisaře s láskou....
12.1.2018
KOMISAŘ CIR JE OPĚT V KONDICI :-)
Virózu jsme úspěšně překonali, těch pár breberek v močáku vyženou ATB, které má do konce příštího týdne. A tak opět jezdím do pekárny pro čerstvé rohlíky, Ciroušek je má rád obzvlášť vypečené :-) A k tomu mu vařím denně pořádný flák masa. A žádné zbytky nejsou.
Tak mi spadl obrovský kámen ze srdce :-)
25.1.2018
Komisař Cir už je na tom zase lépe, až na ty bolestivé ledviny. Stále musí dostávat ATB a další podpůrné léky. Už přibral 8,5 kg a baští jako o závod. Ciroušek se o vše zajímá, když se něco venku děje, tak letí s ostatními se také podívat, aby náhodou o něco nepřišel. Chůze se mu zlepšuje, ale pořád mu zadek plave. Ještě, že nemusí na výstavní molo :-) Nám to nevadí.
8.4.2018
Cir se rozhodl, že nebude jíst. Už nevím, co bych mu uvařila. Jediné, co sní je kousek hovězího, ale jenom z ruky. To se nechá uprosit, aby trošku snědl. Hodně se mu zhoršily zadní nohy. Při stolici se už neudrží na nohou, a tak u toho leží. Někdy vůbec neví, že je pokakaný. No, a já mu musím denně mýt zadeček i ocas, a to se mu vůbec nelíbí. Nejvíc mě dojmou ty jeho nádherné oči, když se pokaká. Fakt v nich vidím to ponížení i omluvu, ať se na něj nezlobím. A já se samozřejmě nezlobím, jenom to moje srdce si nedá říct a při pohledu na něj bolí. To stáří je moc smutné..
A musím se přiznat, že každé ráno, když za pejsky přijedu, mám trošku obavu, a vždy si oddechnu, že jsou všichni dědoušci v pořádku.
13.5.
Komisař Ciroušek v těch vedrech nechce moc jíst, už to nejsou porce jako dřív. Ale celkem to zvládá dobře. Je zalezlý v chaloupce, kde je příjemně. Pak se jde projít, a zase se schová do stínu.
1.7.2018
Ciroušek zase trpěl střevními potížemi, také byl unavený, celý den odpočíval. Musela jsem ho několikrát denně umýt, a to on nemá rád. Připadá mu to hodně ponižující. ale dnes už je mu naštěstí lépe. Ty dědoušky občas zažívání prostě zlobí.
15.7.
Cirouškovi vůbec není dobře... Začíná být hodně dušný, a vidím na něm, jak začíná doslova chátrat, ubývá mu svalová hmota a oči se mu zakalují. Pan doktor mu dal léky na srdíčko a játra. Ale naštěstí má pořád chuť k jídlu i na pamlsky. Budeme spolu bojovat dál.
22.7.
Dědoušek, komisař Ciroušek, měl zase veliký průjem, ale vyčistil se a je mu o hodně lépe. Už má zase zájem o dění kolem. I jeho nádherné oči, i když je má zakalené, se mu trochu rozjasnily. Zadní nohy už mu sice moc neslouží, ale na zahradu si vyjde, po pár krocích si odpočine, a zase kousek jde. A pak si v trávě odpočívá. V týdnu chudák dostal žihadlo, měl oteklou levou stranu čenichu, ale ihned jsem mu podala homeopatika, chladila jsem mu to, a druhý den byl otok pryč. Ještě že nedostal žihadlo do jazyka. Nejhorší ale pro něho je, že už velkou potřebu dělá v leže pod sebe, a pak je celý omatlaný, a já ho musím několikrát denně mýt. A to nemá rád, je to pro něho strašně ponižující. A to mi doslova utíká po zahradě, a já ho musím s kýblem vody honit. Ale je to pro něj bezvadná rehabilitace.
Ciroušek je tu šťastný, a je to takový závisláček. Jen mě chvilku nevidí, už mě hledá. A já mu jeho lásku oplácím, a užíváme si spolu čas, který mu ještě zbývá.
2.7.2018
Tak jsme všichni vaření, pečení a smažení. Asi jako Vy všichni.
Léto a prázdniny jsou fajn, ale tyto tropy pejskům, hlavně dědouškům, nesvědčí. Na procházku se jde jenom ráno a celé dny je chladím, a stříkám hadicí vodu i do výběhů, trochu se to tam ochladí. Já se snažím udělat všechnu práci dopoledne, odpoledne už se nedá dělat nic.
Komisař Ciroušek zase včera dostal chudák hrozný průjem, a je zesláblý, a trošku malátný. Znova ho musím několikrát denně umýt, a to on nemá rád, je to pro něj velice ponižující.
A vzniklo u nás další přátelství. Jerynek a Ciroušek si náramně padli do noty. A to jsem fakt šťastná.
19.8.2018
V pondělí tady byli hasiči s Lena Čtvrtníčková a fotili se pejsci do kalendáře. Tak se můžete opět těšit na nádherný kalendář „Hasiči pomáhají útulkům“ :-)
Letos tam bude slepý dědoušek Jeremy a Casanova Myšáček. Chtěla jsem, aby byl v kalendáři i komisař Cir, ale ten byl zalezlý v chaloupce v chládku a nějaké focení ho naprosto nezajímalo. Naše nová bábinka 16tiletá Borinka chytla za srdce všechny naše psí kluky. Pořád vedle ní leží, Ciroušek se od ní nehne.
Tento týden mám radost z Cirouška. Je mu o hodně lépe, průjem neměl. Sice to chození je už špatné, ale kousíček ujde, odpočine si, a zase se snaží jít. Ale už mu musím hodně pomáhat, někdy se sám vůbec nezvedne. Ale snažím se, aby chodil co nejvíce, i když nechce. Za pamlskem ale kousek jde. Rád se ráno vyvaluje v mokré trávě, to je tuze spokojený. A pak si lehne do chládku v chaloupce a nebo si lehne vedle Borinky. Pořád má ledvinovou dietu, ale chuť k jídlu má, tak to je hlavní. A už se mu i rozjasnily jeho nádherné a moudré oči, už je nemá tak zakalené.
2.9.2018
Komisař Croušek je na tom také podstatně lépe, on si už tak sice jenom šmatlá po zahradě, ale někdy s přestávkami dojde přes celou zahradu až k brance. A to je úspěch. Pořád ho nutím, aby alespoň trošku chodil.
A tak tady s dědoušky a bábinkami bojujeme se stářím a s nemocemi. A jsem moc šťastná, když vidím, že jim je lépe. :)
23.9.
Ciroušek mi zase dělá starosti. Doslova každým dnem vidím, jak stárne a chátrá. Nohy mu přestávají sloužit. I když se snaží několikrát denně jít na zahradu, už ujde jenom dva, tři kroky a padne, a musím mu pomáhat se zvednout. Ale pořád ho nutím, aby alespoň kousek šel. Už se začíná i počůrávat, což se mu dříve nestávalo. Ale pořád chuť k jídlu má a umí i loudit pamlsky :-)
A tak si společně užíváme každičký den a každou volnou chvilku jsem s nimi. A oni jsou šťastní, že nejsou sami. To stáří je prostě nekompromisní.
14.10.
počasí si s dědoušky zahrává. Už jsme se těšili na příjemné babí léto, a zase ta horka. V pátek tu bylo 28 stupňů, a to složilo komisaře Cirouška. V pátek mu nebylo dobře a sobotu ráno se už nezvedl, jenom bezvládně ležel. Hned jsem volala našeho pana doktora Sochora. Obnovily se příznaky po mozkové příhodě, kterou prodělal už dříve. Museli jsme ho zvednout s podporou zadních končetin pomocí prostěradla a podporou hlavy kvůli zachování směru chůze. Nemohl se trefit ani do dveří. Dovedli jsme ho na zahradu, kde jsme ho nechali chvíli ležet v trávě. Pan doktor mu napíchal povzbuzující injekce a dal léky na nervovou činnost (CNS) a na zlepšení funkce periferních nervů v končetinách. Přední končetiny jsou postiženy slabě, zadní jsou úplně špatné. Provádím mu masáže a elektropunkturu přístrojem Stimul 3, který stimuluje periferní nervy.
Cirouškovi pořád chutná, dobře baští a v jeho nádherných, moudrých očích vidím tu chuť žít, ještě se nevzdává. Musím ho alespoň 3x denně dostat ven, aby alespoň trošku chodil.
A tak budeme dál spolu bojovat, dokud to půjde a budeme si spolu užívat čas, který mu tu ještě zbývá.
Ale trpět ho nenechám, to se nemusíte bát.
Já jsem si musela srovnat v hlavě, že starouškové, kteří k nám jezdí, trpěli celý život a já nedopustím, aby trpěli i tady u mě. V tom mám naprosto jasno. I když mě to sebevíc bolí.
Ale jejich oči mi to vždy řeknou. V těch překrásných psích očích vidím, že už přichází jejich čas a chtějí odejít.
A já to jejich rozhodnutí s velikou pokorou a úctou přijímám.
3.11.
Ciroušek se už trochu vzpamatoval po prodělané mozkové příhodě. Ale už sám chodit nemůže, musím ho pomocí popruhů dostat ven. Na zahradě chvilku leží a pak se pokouší se sám zvednout. Někdy se mu to podaří a sám ujde pár krůčků :-) To mám vždy velikou radost. A on ví, že za ten výkon vždy dostane dobrůtku. Ob den se mu píchají injekce na posílení a povzbuzení. Musíme ho často pořádně umýt, už se počůrává, má sice pod sebou podložky, ale musím hlídat, aby se nezapařil a neudělaly se mu otlaky. Ciroušek je bojovník, stále má o vše zájem, dobře baští a když přijde návštěva, tak ukázkově loudí pamlsky :-) A jak ten čas letí, 20.listopadu bude u mě rok. A přesto, že už je starý a nemohoucí, žádný z kluků si netroufne na něj ani zaštěkat. On stále vyzařuje tu svojí lásku, moudrost a důstojnost, a všichni to ví.
9.12.
Z našeho komisaře Cira je veliká celebrita ♥️ Po reportážích v televizi ho jezdí navštěvovat spoustu lidí, chtějí se s ním pomazlit. A Ciroušek si té pozornosti náležitě užívá. A hlavně pro to, že mu každý přiveze sušená masíčka, které on tuze rád :-) A každého odmění krásným úsměvem, který umí jen on.
Ty nádory, co se mu utvořili na břiše rostou a přibývají další. Je v posledních dnech hodně unavený, a už nechce ani na zahradu.Ale ruch a společnost ostatních pejsků je mu moc příjemná, a je s nimi rád. Pořád všechno v chaloupce pečlivě sleduje. Je z něj prostě imobilní pacient, ale i když musí vydržet naši péči s převlékáním a mytím, bere to s trpělivostí sobě vlastní. Je naprosto skvělý, trpělivý a hodný staroušek.
20.12. 2018
ČTVRTEK 20.12.
KOMISAŘ CIR ♥️
Tak a co teď, celý podzim jsme to zvládali a teď to končí. Každý den jsem si uvědomovala, že to přijde. Pořád jsem v těch jeho nádherných a moudrých hnědých očích hledala jiskřičku naděje. A vždy jsem ji našla. I když zadní tlapky už nechtěly poslouchat, i když se objevily nádůrky, i když jsem byla tou, která ho denně doslova vyvlekla ven. I při přebalování a věčném mytí.
Dnes už jiskřičky nejsou vidět. Tak to nedopustím!!! Musím zvednout telefon a zavolat doktora.
Ani poskakující rafička na hodinách už tohle nezvrátí. Musím. Ještě dopoledne přijel venčit pejsky Míra a tak se z Cirem mohl rozloučit. I ten velký chlap toho měl dost. Teď už to zbývá jen na panu doktorovi Sochorovi.
Když dojel a Cirouška vyšetřil, přiznal, že mé rozhodnutí je správné. Přišel jeho čas. Z obrovského a krásného německého ovčáka je věchýtek. Po jeho příchodu k nám jsem dala Cirovi přezdívku komisař. Byl to bývalý policejní pes.Přijel těžce podvyživený a naprosto psychicky zlomený. Ale stal se z něho přívětivý a laskavý obr, který ochraňoval všechny pejsky, co k nám přišli, a asi jim i vysvětloval, že tady se šarvátky nevedou. Tady je jen láska, pohoda, plné misky a ruce k hlazení. Když se pak již obtížně pohyboval, nic to neubralo na jeho dobré náladě, kterou zase rozdával mezi všechny. Před pár dny už bohužel přestaly sloužit i tlapky přední. Poslední dny se mu už nechtělo vůbec ven. Na přemlouvání ani pamlsky se nechtěl z chaloupky hnout. Každý pohyb už mu dělal moc velké potíže. Bylo jasné, že ho rakovina sžírá zevnitř. Síly ubývaly každým dnem, ještě, že chuť na baštu a pamlsky zůstala. Každá návštěva něco donesla a Cirouška hladila. A to měl moc rád. Prostě musel dohnat do konce života tu dobu pěti let, kdy ho neměli rádi, tloukli ho a nesměl ven, musel po sobě uklízet exkrementy, a znal jen nadávky a hladovění.
VE 14 HODIN JEHO DUŠIČKA VZLÉTLA ZA DUHOVÝ MOST♥️
Snad jsem pro Tebe, můj milovaný Ciroušku, udělala všechno, abys mohl odejít v klidu, s vědomím, žes byl všemi velmi milován. Jsem šťastná, že jsem Ti mohla posloužit a strávit s Tebou krásných 13 měsíců.
Do konce jsem ho držela v náručí. Cirovi by 14.2. bylo 15 let.
Komisař Cir byl odpoledne odvezen pohřební službou, která zahájila provoz v Českém Krumlově, a zajistí jeho převoz do Prahy , kde bude zpopelněn. Byla jsem ujištěna, že nemusím mít obavy z nevhodného zacházení, nebo i z možnosti záměny popela. Každá kremace je sledována kamerou. Alespoň poprvé se můžu rozloučit v klidu.
Naše Petra Petrušák Stupková Bryol mi byla obrovskou oporou a za to jí moc děkuji.
Iva
