Max - za duhovým mostem

19. července 2021


Dnes jsem přebrala do péče od Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat těžce nemocného pejska Maxe, který byl po domluvě odebrán našim spoluobčanům. Pes živořil na řetězu u prázdného domu. Lidé na něj upozornili, že pes není v dobrém zdravotním stavu.
Max byl tři týdny hospitalizován na veterinární klinice v Opavě a odtud byl převezen ke mně. Za rychlý převoz děkuji paní Radana Matouskova.
Při RTG zjištěn silný edém plic, sono- výrazná náplň dutiny břišní, špatná orientace orgánů, byla provedena punkce.
Diagnóza – Ascites, špatná srdeční činnost a podezření na onkologii v dutině břišní. Tekutina v břiše způsobuje tlak na bránici, tím je kratší dech, špatný oběh krve v plicích a okysličování. Má to vliv na funkce srdce, jater a ledvin.
Má nasazené léky a přísnou dietu. Prognóza je 3-5 měsíců života, v případě, že léky nebudou zabírat, je doporučená eutanázie.
Max i hůře vidí.
Dnes tu byl na pravidelné prohlídce mých staroušků náš pan doktor Sochor, tak Maxe prohlédl a vysvětlil mi diagnózu, a řekl, že jeho stav opravdu není dobrý.
Maxovi je 7-8 let. Do péče jsem ho vzala s vědomím, že už tady dlouho nebude. Chci mu zpříjemnit zbytek života, chci aby poznal lásku, něhu a pohlazení, prostě to, co nikdy nepoznal. Chci mu vše vynahradit.
A kdo ví, třeba se zase stane zázrak a tomuto nádhernému psovi se uleví. Třeba tady prožije ještě kousek klidného života. Ale trpět ho samozřejmě nenechám.
Držte, prosím, Maxovi palce i tlapky.
Děkuji. Iva


22.7.


Můj nový, těžce nemocný Max, si tady začíná zvykat a náležitě zde vše prošmejdí, přečte a označkuje. Ostatní pak také mají co dělat, aby vše přeznačkovali.
Naši pejsci zde mají své funkce. Máme tu ředitele, velitelku ochranky, smíšky, vrchní kousače všech návštěv a postrachy všech ordinací. A Max vyfasoval funkci, kterou zde ještě nikdo neměl. Je to zpěvák Max. Ten má našlápnuto na Zlatého slavíka.
On totiž nechce být sám a hlasitým rytmickým zpěvem to dává najevo. No, ale věřím, že si tady zvykne na náš zaběhnutý režim a bude v klidu. Jeví se jako přátelský pes k lidem, s ostatními staroušky ho pouštět nebudu, ani v košíku. Je to kříženec bulla, nevím, jak se zachová a rozhodně je neohrozím. Za plotem zálibně kouká na zlatovlásku Leonku, jenomže ta je ještě trdlo a chtěla by si s ním hrát, ale Max musí být v klidu, žádné divočiny by pro něj dobré nebyly. Nemůže se nabažit pohlazení a dobrůtek, soustavně mi leze do kapsy a loudí. Hodně pije a čůrá, ale tekutiny má pořád plné břicho a s jídlem mě také zlobí. Ta tekutina mu stlačuje všechny orgány.
Tak uvidíme, jak se bude po lécích jeho zdr. stav dál vyvíjet a věřte mi, že ho trpět nenechám. Vím, že Maxík ke mně přijel zemřít. Ano, je to můj úděl vyprovázet ve svém náručí ty nevinné bytosti, které celý život trpěly. Ale nebude někde sám opuštěný umírat na řetězu.
 


23.7.


Takové to domácí množeníčko..
Staford – ohař, matka. Otec bílý labradorský retrívr.
Nestačím se divit, co se celá léta děje. Přebrala jsem do péče těžce nemocného a na půl slepého Maxe a najednou mám žádosti o přijetí jeho sourozence, slepého psa, na kterého majitelé kašlou. A to vše po skoro devíti letech. Ozvala se mi paní, prý měla jeho sestřičku, která už je za Duhovým mostem. Opravdu nevím, jestli je podobnost čistě náhodná, nebo jsou to opravdu sourozenci.
Tak či tak, toto domácí množeníčko těchto všech možných ras je obrovský průser.
Ale bohužel, zase to odnesou ty nevinné bytosti :-(
Iva
 


13.8.


Dnes ráno jsem byla v ordinaci u naší paní doktorky Veroniky Křížové Veterinární ordinace MVDr. Veroniky Křížové, s těžce nemocným Maxem. Léky na odvodnění mu sice hodně zabraly, ale během pár dnu se mu břicho zase hodně zvětšilo. Jeho srdce je velmi špatné, i když bere léky, tak prognóza není dobrá. Paní doktorka mu provedla punkci, a asi si neumíte představit, jak jsme trpěli oba, tedy já a Max. Udržet ho v klidu byl výkon vhodný pro nějakého svalovce či kulturistu. Bojoval statečně. Několikrát vylil misku s krvavou tekutinou, co z něho odtékala, vypadalo to tam, jako když ho přinejmenším podřezáváme ???? Po půl hodině urputného boje jsem šla s Maxem na zahradu za ordinací, aby to pro něho bylo pohodlnější. Jenomže mu vadil košík, který musel mít, stále si chtěl lehat a košíkem dřel o zem, chtěl ho za každou cenu servat. No, jenomže si lehnout nesměl, neboť měl v břiše kanylu. Po hodině vláčení po zahradě a tahání, aby si nelehl, jsem měla fakt dost. A Max se prostě rozhodl, že chce ležet. Byl to opravdu veliký boj. Ale já se nevzdávám...
No, co vám budu povídat. Zpátky do RAFAELA jsem se vrátila totálně zbořená, nohy promáčené tou vytékající tekutinou, jak jsem se snažila ho držet a ruce mě hodně bolely. Už je mám od tahání těžkých věcí i těžkých psů bolavé a trpím záněty. A fakt se mi ruce klepaly jako když jsem po několikadenním tahu ????
Ale nejsem žádná „padavka“, za chvíli už jsem byla zase fit a mohla pokračovat ve své práci s ostatními chlupáčky.
A ta radost, co všichni projevili, když jsem se vrátila byla nepopsatelná ???? I když je hlídala naše Petra, tak ti moji závisláčci čas beze mě těžce nesou.
Ano, toto byla chvíle, kdy jsem si zas a znova uvědomila, jak moc mě ti pejsci milují a potřebují. A bolavé ruce mě prostě před pomocí nezastaví ????
Moc děkuji naší paní doktorce za její naprosto skvělý a profesionální přístup.
Omlouvám se za kvalitu fotek. Na mém fotoaparátu Sony blbne kryt, který se otevře jenom na půl, a hází ty stíny v pravém rohu. Musím to ručně otevřít, ale kdo si na to má při rychlém focení vzpomenout, že? ????
 


17.9.

Maxův stav se dneska velmi zhoršil a hned jsem volala našeho pana doktora Sochora. Max se u nás léčil dva měsíce. Bohužel se potvrdila prognóza z kliniky v Opavě, pokud se jeho stav nezlepší, tak doporučili eutanazii. Obsah tekutiny v břiše se ani po dvojnásobné punkci a podáváním léků se nesetkal s trvalým úspěchem. I když zbytnělé srdce pracovalo na plné obrátky, plíce se okysličovat nestačily. A tak jsme dnes Maxíčka nechali odejít tam za Duhový most. Až do konce jsem ho držela ve svém náručí.
Maxíčku, bylo velikou ctí se o Tebe postarat, alespoň ty dva měsíce u mě jsi poznal, že všichni lidé nejsou tak zlí. Mnohokrát děkuji našemu panu doktorovi Sochorovi i za psychickou podporu pro mě.
Opět tady bylo hrobové ticho, když jeho dušička vzlétla tam nahoru...