Sotva jeden milovaný dědulka odešel do psího nebíčka, už přijel další.
Dnes jsem přebrala do péče stařičkého, slepého a hluchého NO. Údajně byl nalezen, jak leží v příkopu. Přivolaná policie ho odvezla do záchytných kotců v Kopřivnici. Pejsek nemohl chodit, všichni si mysleli, že ho srazilo auto. Jenomže ve studeném kotci by dlouho nepřežil. Byl tam dva dny. Dozvěděla se o něm paní Eliska Sochova, vzala ho k sobě domů, a zajistila mu vet. ošetření. Ale prohlídka u veterináře nepotvrdila úraz. Byl v žalostném stavu, podvyživený, dehydrovaný, zablešený, a úplně shnilé zuby, které se mu budou muset vytrhat. Zjistilo se se, že je slepý a hluchý. Odhadnutý věk 14 let. Ale krevní testy dopadly překvapivě dobře, tak se k milosrdné injekci nepřistoupilo. Ale bohužel dědulku nepřijali její psi. Tak ho měla odděleného v koupelně, a proto musela hledat nějakou dočasku.
No, a mě krvácí srdce, když takového zbědovaného starouška vidím. Prostě mu musím pomoci. I když vím, že je to třeba na nedlouhou dobu.
A tak už je tady u mě, v bezpečí.
V útulku dostal jméno Monty. Moc paní Elišce za jeho záchranu děkuji. Udělala s ním za 14 dní obrovský kus práce. Teplo, léky, kvalitní bašta a péče udělala své. Už se snaží chodit, ale je pořád velice slabý.
A také děkuji paní Martině Anlaufováéa jejímu manželovi za převoz Montyho k nám.
29.1.
Montík se tady začíná zabydlovat, a moc se mu líbí na naší zahradě. Tam má dost práce. Sice nevidí a neslyší, ale důkladně vše očichává. Je velice šikovný, chodí pomaličku, a vysoko zvedá přední tlapky, vypadá to, že si mapuje terén. Odpoledne už věděl, kudy má jít. Hned zjistil, že i ze svého pokojíčku si může sám vylézt do výběhu, tam nemusí být na vodítku. Monty je moc hodný a trpělivý dědoušek, a je velmi vděčný za pohlazení, a strká do mě hlavou, abych pokračovala Přece jen, ten lidský kontakt dokáže hodně. Ale ještě to bude chvilku trvat, než si tu zvykne.
Čekám na výsledky vet. vyšetření od paní doktorky, co ho vyšetřovala hned po nalezení, a podle toho rozhodne náš pan doktor Sochor postup další léčby. Zatím dostává ATB a další léky.
Postupně ho začnu seznamovat s ostatními. Šedulinka už ho chodí okukovat, a moc se na něj těší. Jenže tuhle divošku k němu zatím pustit nemůžu. Samou radostí by ho svalila :-). A komisař Cir má také dost práce, než to všechno po Montíkovi přeznačkuje. Jenom našeho dědouška, Otesánka Donečka, nic nezajímá. Ten spí na svém pelíšku v chaloupce pod stolem, vyleze pouze na svačinku ( tedy na několik svačinek mezi snídaní, obědem a večeří ), a zase spí. V tomhle případě je to jeho stáří milosrdné. Po usměvavém dědulkovi Benečkovi zůstalo v chaloupce prázdné místo. Naši dědouškové, a nejenom oni, se pečlivě starají, abych na truchlení neměla moc času, ale znáte to. Vždy, když jdu do kuchyně, kde rád ležel, dávám pozor kam šlapu....
4.2.2018
Dnes je to týden, co ke mně přijel dědulka Monty.
A mám velikou radost, Montíček nebude úplně slepý, nějaké stíny vidí. Zkusila jsem ho na zahradě pustit bez vodítka, a do ničeho nevrážel. Ale chodí velmi opatrně a rozvážně. Z vysoka našlapuje. Rozhodně ještě v kondici není. Musí mít přísnou dietu, rozbor krve prokázal vysoké bílkoviny.Je mnoho vážných důvodů, proč tomu tak je. Každopádně je jasné, že se do tak špatného stavu nedostal náhle, ale dlouhodobým strádáním. Ještě je dost slabý, a pořád má bolavý krk z velice utaženého obojku, který měl zarostlý do kůže. Ale každým dnem je na něm vidět zlepšení. Kdyby jste viděli, jak je vděčný, a jak přijímá mou péči, mazlení a lásku. Zdá se, že se mu u nás líbí, zbožňuje chození po zahradě, a už za mnou jde i do chaloupky. I když se tam dlouho nezdrží. Určitě nikdy v domě nebyl.
11.2.2018
Dědulka Monty už to tady pojal za svůj domov. Naprosto zbožňuje špacíry po zahradě, to chodí velice majestátně, jak někde na kolonádě. Denně ho postupně vyčesávám, srst má hrozně zanedbanou. A už přibral skoro 2 kg. Je sice pořád věchýtek, ale to vše doženeme. Několikrát denně mu kapu do očí kapky, měl silný zánět spojivek, a zdá se, že už lépe vidí. Rozhodně není úplně slepý, jak se ze začátku zdálo. Montíček je takový přítulný, hodný a milý pejsek, a pořád se chce mazlit. Už nevím, koho mám šmudlit dřív :-)
8.4.2018
Dědulka Montíček prodělal menší mozkovou mrtvičku, a jeho srdíčko už funguje jen na „dobré slovo“, jak řekl náš pan doktor Sochor. A tak si žije ve svém světě, někdy má světlou chvilku, a to se za mnou skoro rozeběhne, ale většinou si bloumá po zahradě, a je apatický. Ostatní pejsci jsou k němu velmi opatrní, a nechávají ho na pokoji. Naštěstí dobře baští, vařím mu hovězí a krůtí maso, to má moc rád. Montíček má ale velikou chuť žít, ještě tu chce být s námi, a užívat si to tady. Věnuji mu veškerou svojí volnou chvilku, mazlím se s ním, a on mi položí hlavu do dlaní, a oba si tu slastnou chvíli spolu užíváme.
13.5.
Řeknu Vám, ti dědoušci mi připravují šoky. V pátek ráno měl Montíček krev v pokojíčku, tekla po po zdi ve výšce čumáčku. On je často hlavou o zeď opřený. To jsem se fakt vyděsila. Náš pan doktor Sochor říkal, že mu mohla prasknout nějaká cysta, tak ho pořád hlídám. Ale už je to dobré. A je zase hodně unavený. Vůbec ho nepouštím na sluníčko, držím ho v chládku v chaloupce a nebo spí ve svém pokojíčku, kde má klid a pohodlí. Ale chuť k jídlu pořád má, tak snad se zase zlepší. Je to u něj jako na houpačce.
1.7.2018
Dědoušek Montíček je zase hodně unavený, někdy spí i celý den a musím ho budit, aby se najedl a prošel po zahradě. Naštěstí mu pořád chutná. A když má dobrý den, tak si z vesela mašíruje po zahradě.
4.5.2018
5 měsíců jsme bojovali a včera v noci Montíček svůj boj prohrál. Jeho dušička odletěla za DUHOVÝ MOST...
A těch 5 měsíců za to stálo, on si to tady opravdu užil. Měl tady kamarády, poznal dobrou baštu, teplo, mazlení, miloval pochodování po zahradě. Ale viděla jsem, jak mu postupně ubývala životní síla a velmi často byl apatický. Blížil se jeho čas. Nosila jsem ho v náručí, vařila to nejlepší maso, a trávila jsem s ním co nejvíce času, mazlila se s ním, a on se ke mně vždy přitulil, a byl šťastný.
Až do konce jsem ho držela v náručí a prosila ho, aby lidem odpustil…
Montíčku můj, bylo mi velikou ctí Ti posloužit, a děkuji Ti za lásku, kterou jsi mi dával.
Navždy v mém srdci zůstaneš jako můj milovaný král !!!
Iva
