Dnes jsem přebrala do péče dalšího zdevastovaného pejska.
Je extrémně bojácný, až hysterický, ječel panickou hrůzou a chtěl nás všechny sežrat. Jeho příběh a dalších zachráněných psů z jedné šílené rodiny napíšu zítra. Dnes už nemám sílu, musím rozdýchat, jaké lidské stvůry mezi námi žijí.
Z celého srdce děkuji za záchranu paní Martině Harbichové a náročný převoz paní Haně Vokurkové, která mi ho přivezla na vlastní náklady.
18.12.
Náš nový svěřenec, kterého mi přivezli včera, pochází z domu hrůzy. Majitelé se odstěhovali a nechali tam na pospas pět psů, z toho dvě štěňátka v úplně promrzlém domě, v neskutečném nepořádku a ve vlastních výkalech.
Všichni byli hubení, hladoví, zablešení a špinaví, bez vody a jídla. Majitel mlátil svou ženu i všechny psy.
Naštěstí se všechny podařilo zachránit. Okamžitě byla odvezena štěňata, ta by tam umrzla. Moc děkuji paní Martině Harbichové okamžitou pomoc.
A já se na něho dívám, dívám se do jeho krásných ustrašených očí, a nevím, co se mu muselo stát, že tak vyvádí.
Jeho jméno neznáme, tak jsem po pojmenovala Matyáš. Matyášek byl z nich na tom psychicky nejhůře. Je to mladý pes, cca 1,5 roku.
A máme o zábavu postaráno. Naprosto šílí z jakékoliv manipulace, musíme mít před nohama tvrdou matraci a pouze v odchytových rukavicích. Natvrdo nás chce sejmout.
Ale věřím, že to kluk zvládne, a pochopí, že všichni lidi nejsou zlí.
Dnešní fotky nemám, byl by to pro něho další stres :-(
19.12.
Náš nový svěřenec Matyášek se postaral o naší zábavu.
Ale je to fakt problém, nechce vylézt ze svého karanténního pokojíčku. Když otevřeme dveře, tak tam stojí, řve a nepustí nás dovnitř. Naše Petra má před nohama matraci a odchytové rukavice, ale jak se k němu němu přiblíží, začne ječet a vyvádět jak šílený. Musel být velmi mlácený, že takto reaguje. Musely jsme udělat rychlou akci, Petra ho jistila v rohu tou matrací, a já jsem mu tam rychlostí blesku uklidila.
26.12.
ZÁZRAKY SE DĚJÍ O VÁNOCÍCH
Včera na Boží hod mi do náruče skočil náš nový svěřenec Matyášek. Je tady 10 dní a celou dobu na sebe nenechal sáhnout, hystericky ječel a chtěl nás sežrat. Ze svého pokojíčku nevylezl, tam našel své bezpečné místo. Když jsem tu tam uklízela, musela mě naše Petra jistit matrací a měla odchytové rukavice. Tak to nejhorší máme za sebou a bude to den za dne lepší. Fakt mám obrovskou radost :-)
20.1.2023
Mladičký Matyášek (alias Čenda) už je u nás měsíc. Až později jsem se dozvěděla, že je jmenuje Čenda. Ale nechci Vás s těmi jmény mást. Takže budu psát Matyáš ( Čenda) S toho ustrašeného a hysterického uzlíčku se stal mazlivý a radostný kluk. Zatím se cizích lidí stále bojí, ale časem to určitě překoná. Učíme ho chodit na vodítku, už se to daří.
A také se snažíme ho odnaučit skákání. Je schopný mi vyskočit až na hlavu. Má tady velikou kámošku, naší ředitelku a velitelku ochranky Rubbynku. Rubby už je sice starší dáma, ale s chutí si s mladíkem zařádí :-)
Je moc šikovný a chytrý, vše zvládne. Ještě mu dám nějaký čas a pak nás bude čekat kastrace a hledání milujícího domova.
Náš maličký Jasmínek dostal střevní infekci, tak mu naše paní doktorka Veronika nasadila ATB. Je trošku skleslý a málo baští. Tak snad léčba co nejrychleji zabere.
Ochrnutý Pan ředitel Knoflíček je nyní bez vozíčku, pan Jan Jiránek musí upravit sedlo kvůli špatné kyčli. Má uříznutý kus kloubní hlavice, sedlo ho tam tlačí a nechce kvůli bolesti jezdit. Příští týden by to mělo být hotové. Už se naučil přenést váhu na přední nožičky a neodírá si zadeček.
6.2.
Matyáš ( Čenda), se rozhodl, že svůj pelíšek si udělá dle svých představ. Žádné načančané pelíšky, to ho fakt nebere. Po dvou dnech výměny prošívaných dek jsem rezignovala. Počkám, až to dotrhá do posledního kousíčku. A pak stejně nemám to srdce mu tu jeho práci vyhodit. Čenda je prostě spokojený ve svém díle, zahrabe se tam a v klidu si trhá zbytky podle svého :-) . A je velmi precizní, trhá kousek po kousku. Žádný díl nevynechá. Docela se mi zdá, že je jeden kus stejný jako druhý Plyšáci šly na řadu jako první.
Doufám, že to zase neschytám, že ho nechám v rozervané prošívané dece :-(
Čenda se stále bojí cizích lidí, je velmi nedůvěřivý. Ač se stále snažím ho s našimi přáteli skamarádit, tak zatím nemá zájem. Krouží kolem nich a útočí na ně.
Ještě bude potřebovat hodně času. Ale dám mu ho kolik bude potřebovat.
Je to skvělý, učenlivý a radostný kluk :-) A samozřejmě je na mě veliký závislák.
21.3.
Našeho ustrašeného Matyáška/ Čendu pomalu navykáme na jízdu autem v převozní přepravce. No, je mi ho líto, klepe se jak osika a v očích má obrovský strach. Veliký strach má i z cizích lidí. Musím ho držet na vodítku a on na ně štěká a bojí se k nim přiblížit. Ale pamlsky jsou silnější než strach a po půl hodině si už přijde vzít z ruky. Ale žádný kamarád s nimi není, bafne pamlsek a hned se jde schovat ke mě „pod sukně“ :-) Čenda bude potřebovat ještě hodně času, aby získal důvěru k lidem, adopce zatím nepřichází v úvahu. Ale je to mladičký pejsek, tak určitě pochopí, že všichni lidé nejsou zlí. A také musí pochopit, že pelíšky a deky se neničí..
Je to moc chytrý a šikovný kluk a už na první zavolání ke mně přiběhne. Z toho mám velikou radost. Ale náš objekt opustit zatím nechce, bojí se jít i na louku vedle nás.
Ale dám tolik času, kolik jen bude potřebovat a pomůžu mu pomaličku ten strach překonávat.
28.3.
Dnes jsem vezla Matyáška/ Čendu na kastraci k naší paní doktorce Veronice Křížové.
Čenda byl chudák naprosto vystrašený, v očích měl hrůzu a děs a nutně chtěl paní doktorku i sestřičku sežrat. Ale zvládli jsme to. Má ve mně velikou důvěru a byl rád, že jsem byla u něho. Ještě mu paní doktorka pooperační ránu ošetřila léčivou lampou, lépe se to bude hojit. Nyní si bude muset zvyknout na límec, vůbec se mu nelíbí a špatně se mu s ním chodí. Tyto skvělé látkové límce jsou o mnoho pohodlnější než ty plastové krunýře. Slouží i jako měkký polštářek. Naše paní doktorka je má v prodeji, takže po operaci může dát pejskovi velikost, kterou potřebuje.
Nyní Čenda dospává ve svém pelíšku v naší Kouzelné chaloupce a trošku si pokníkává.
31.3.
V úterý jsem byla s Matyáškem/ Čendou na kastraci. Když mu naše paní doktorka dala ten krásný látkový límec, projevila jsem takovou malou obavičku, že Čenda umí dobře párat látky, aby to ten límec vydržel. No, asi mám nějakou věšteckou kouli něbo tak něco. Hned druhý den vypáral suché zipy na límci. Říkám si, v pohodě, to zašiji. Tedy, já žádná švadlena nejsem, jehla a nit nikdy nebyly mou velikou zálibou. Jenom jsem zjistila, že to ouško u jehly je nějaké moc malé. Ani brýle na blízko nepomohly, abych se do toho maličkého otvoru trefila. Ale fakt jsem se urputně snažila :-) Po chvíli jsem to vzdala a poprosila naší Petru, aby mi nit navlékla. No, co vám budu povídat, i mladá žena, která má ostříží oči, s tou malou dírkou měla problém, ale podařilo se jí to :-)
Jinou jehlu s větším ouškem tady nemáme :-( Musíme doplnit šicí zásoby.
Vydržel mu do druhého dne. Vypáral i to, co jsem zašila, No a tak jsem znova musela vzít do ruky jehlu a znova vše zašít. No a tak jsem mu límec sešila k sobě i přes ty zipy, a bláhově si myslela, že tohle už vydrží.
Nevydrželo. Dnes urval i poutka a límec mu bezvládně visel na krku. Stihl během chvilky ta urvaná poutka rozkousat. A bylo mi jasné, že je zle a mé šicí „umění“ vzalo za své :-(
Ač nechtíc, musela jsem mu dát plastový límec. Aby chudáček tak netrpěl,a měl pohodlíčko, tak jsem mu do límce dala malý látkový, který mi tu zůstal po Rozmarýnkovi. Ten jeho velký se tam nevešel.
Čenda z toho plasťáku má amok a já mám omlácené nohy. No, ale musíme to zvládnout ještě pár dní.
Jo, Čenda je prostě osobnost, která se nenechá nijak omezovat :-) Jak mu rozumím...
