Sbalila jsem jí kabelku s jejími hračkami a dobrotami a odfrčela ❤️
Adoptovali si jí mí přátelé Hanka s Honzou, kteří už dali domov našemu Robinkovi. Za Šerynkou jezdili dva měsíce, brali ji na procházky a výlety, aby si na ně postupně zvykala. Tak Šery tam má kámoše Robinka a malou kámošku Marsinku. Ze začátku se hodně bála, pořád se někam schovávala, ale i tady ten strach brzo překonala. Slyším na ní samou chválu :-)
Šerynko, holčičko moje, přeji Ti už jenom samou lásku a věřím, že v náručí svých milujících páníčků na vše zlé rychle zapomeneš, a budeš si užívat ten nejkrásnější psí život ❤️
Náš Pan profesor Filípek Šerynku dlouho hledal, oni byli velcí kámoši a Filípek jí tajně miloval..
No, a že tady zase bylo slzavé údolí je vám asi jasné :-)
Šery k nám přijela naprosto psychicky zlomená, bála se naprosto všeho, každého zaštěknutí, to se hned letěla schovat do svého pokojíčku. Byla zavřená v bývalých kasárnách v plechové boudě a její majitel, moldavské národnosti, jí strašně mlátil. Měla do krve rozškrábané bříško. Šerynka u nás byla čtyři měsíce a udělala veliký pokrok. Já jsem si rychle získala její důvěru a pomaličku, po krůčcích jsme se spolu posouvaly dál. Učila jsem jí chodit na vodítku a hygienickým návykům. Pomalu se přestávala bát pejsků i mužů. Všechno holčička zvládla. Nakonec tady měla plno psích i lidských kamarádů a vyráželi na dlouhé procházky.
Musím ještě jednou z celého srdce poděkovat panu Radovanu Kžížovi, který tam za ní často jezdil, krmil jí, zajistil léčbu plísní a parazitů, co měla. Ale hlavně vyjednával s majitelem, aby se jí vzdal. Povedlo se a dokázal jí z té hrůzy vytáhnout. Kéž by měli takové štěstí všichni…
