Příběh Jeníčka a Mařenky.
V sobotu jsem přijala do dočasné péče Jeníčka a Mařenku od organizace Pes nejvěrnější přítel. Mnohokrát jim děkuji za záchranu !!!
Tito pejsci pocházejí z kauzy Šumperk, kde žili v otřesných podmínkách. Oba pejsci na tom byli hodně špatně. Celý jejich příběh se můžete dočíst zde : https://www.facebook.com/groups/pesnejvernejsipritel/permalink/790603827773851/
Bohužel přes veškerou snahu, i s pomocí mnoha médií a sdílení na sociálních sítích, se vhodný domov nenašel.
Když jsem viděla jejich zoufalé prosby na FB, že ani po 57tisích zhlédnutí reportáže je nikdo nechce, musela jsem prostě nabídnou pomoc s dočasným umístěním. Uvolnilo se mi místo po slepém dědouškovi Jeremym, který odešel za duhový most, tak jsou ve vytápěném pokojíčku po něm. Jeremy měl největší výběh, který je připraven pro slepé pejsky, aby do ničeho nevráželi.
Oba pejsci se u nás začínají seznamovat s okolím, Mařenka je slepá a hůře slyší, ta si chodí a čmuchá ve výběhu. Do pokojíčku jí musím donést, než si utvoří svojí trasu. Jeníček hůře chodí, začnu mu provádět rehabilitaci. Je ohromně kontaktní, pořád za mnou chodí. Mařenka je spíše uzavřenější. Ale oba vyžadují neustálé hlazení a mazlení.
Jsou neskutečně trpěliví a hodní, tu změnu snáší dobře.
Ale jsou tu na přechodnou dobu, než se najde domov, aby už měli svůj klid a lásku milující rodiny.
16.12.
Jeníček a Mařenka se tady už zabydleli a mám pro Vás jednu dobrou zprávu :-)
Se spolkem Pes nejvěrnější přítel z.s. jsme se dohodli, že už jim nový domov nebudeme hledat, a zůstanou v Rafaelu na dožití. Oba pejsci byli fakt v nouzi, a tak jsem jim nabídla přechodnou pomoc. Ale jsou to už staroušci, a nechceme je zase stěhovat jinam. Tady si oba velmi rychle zvykli. Mají svůj vytápěný pokojíček a veliký bezpečný výběh. Slepá a hluchá Mařenka si prošla i naší velikou zahradu :-) Chodí velmi opatrně, do žádného stromu nevrazila, vždy se zastaví, když přijde k větvi. Má čumáček u země a vše poctivě očichává. A má ze zahrady takovou radost, že si tam úplně radostí poskakuje. Jsou tu naprosto spokojení. I s našimi pejsky vycházejí skvěle. Oba jsou velicí mazlíci, neustále chtějí hladit. Mařenka se chce i chovat, a Jeníček za mnou neustále chodí. Oba projevují velikou radost z mojí přítomnosti.
A že bychom měli klidnou adventní neděli, no to by to nemohlo být u nás. Od chvíle ,co k nám Jeníček přišel, sem tam zakašlal. No, ale dneska ráno jsem nastartovala naše autíčko a s Jeníčkem ujížděla na veterinu. Tohle už byl kašel pořádný. I přes teploučko v domečku a med, musela nastoupit ATB. Bude pobývat v pelíšku, a ťapkání za kamarády se musí omezit. To by ještě chybělo, aby se nám někdo další roznemohl. Paní zima sama o sobě stačí na naše dědoušky nakládat dost velké nároky.
Vše nasvědčuje tomu, že Jeníček trpí Wobblerovým syndromem. Bude mě čekat neustálá rehabilitace, aby úplně neochrnul. Už teď se mu velice špatně chodí.
A tak se budu snažit těmto dvěma starouškům, co si opravdu zažili peklo, co nejvíce zpříjemnit jejich podzim života.
23.12.
Jeníček s Mařenkou to tady hned pojali za svůj domov. S Jeníčkem jsem byla ve středu na RTG plic, ten kašel mu neustával. Tak se prokázala voda na plicích. Dostal léky a je mu už o moc lépe. I když jsou to oba staroušci, projevují velikou radost ze života. Slepá a hluchá Mařenka už se naprosto suverénně orientuje na naší veliké zahradě, všechno musí prozkoumat. A je tak šťastná, že si i poskakuje a lumpačí. Pořád chce chovat jako miminko, a žárlivec Jenda chce na klín taky. No, oba se mi tam nevejdou :-) Jeníček je spíše rozvážnější, všude za mnou chodí jako stín. Jemu se sice těžce chodí, má Wobblerův syndrom, ale hned jak se dá dohromady, začnu mu provádět elektropunkturu a magnetoterapii. Ale v jeho radosti ho to nijak neomezuje. Neustále vrtí svým ocáskem a je spokojený.
10.3.
Myslíte si, že u nás jsou jen psí dědečkové a babičky? Tento týden jsme měly možnost je i omladit. Jak? No v našem kadeřnickém salónu. A to by jste koukali, jaké jsou výsledky :-) Nejdříve jsme s naší Petrou ostříhaly ředitele Jeníčka, potom Mařenku. Ta se chuděra moc bála, tak dostala lehká sedativa a stříhání proběhlo v klidu. Tedy úplně profi to není, ale nepodařilo se mi sehnat psí kadeřnici, která by byla ochotná přijet k nám. Dále jsem byla na řadě já, to sem za mnou jezdí moje dvorní kadeřnice Vendulka. Tu jsem přemluvila, a ta se potom vrhla na naší ředitelku Borinku. Prý je to pro ní velká výzva, pejsky ještě nestříhala Dopadlo to skvěle, mašinkou vzala tělo, a pak jí krásně ostříhala hlavu, dokonce jí i prostříhala ofinu :-)
No, všichni úžasně omládli a jsou to nádherní staroušci
♥️Ale po ránu jim venku dávám obleček, aby neprochladli.
A představte si, jaké trápení má náš ředitel. Hluchá a slepá Mařenka začala hárat. No, tak mám o zábavu postaráno. Mařence přes den dávám kalhotky, aby mohli být pod dozorem spolu, ale na noc musí být Jeníček sám. A dost těžce to nese, jsou na sebe hodně fixovaní, ale nedá se nic dělat, musí to vydržet. Dnes už byl Jenda v klidu a ani ostatní kluci nijak nevyvádí.
18.4.2020
DNES JE ČERNÝ DEN V RAFAELU
Za Duhový most se vypravil můj nejlepší ředitel pod sluncem - staroušek Jeníček.
Opět jsem mu poznala na očích, že přišel jeho čas. I když oči už měl skoro slepé, tak jsem to poznala. Viděla jsem na něm, že už chce odejít. Byl naprosto vyrovnaný a smířený.
Došlo u něho k srdečnímu selhání a k selhání jednotlivých systémů organismu. Zase mě čekalo to nejtěžší rozhodnutí - vzít do ruky telefon a a zavolat naší paní doktorku Veroniku Křížovou.
Paní doktorka po všech vyšetřeních rozhodla končit jeho trápení.
Už je to 1 rok a 4 měsíce, kdy jsem přebrala do péče dva staroušky - Jeníčka a slepou a hluchou Mařenku od spolku Pes nejvěrnější přítel z.s. z příšerných podmínek. Pak konečně našli domov, ale bohužel se změnila situace v rodině a zase neměli kam jít. A já jsem viděla od spolku zoufalou prosbu o pomoc, a hned jsem jim nabídla místo na dožití.
Jeníček tady byl naprosto šťastný a spokojený. Svého postu ředitele RAFAELA se zhostil s naprostou samozřejmostí a zodpovědností. Jeníček nechyběl u ničeho. Ať se tady cokoliv budovalo, u všeho asistoval. Při převazech různých ran nebo čištění uší u ostatních pejsků byl a vše pečlivě kontroloval. Nikdo kolem nás neprošel bez jeho povšimnutí. Nebyla situace, u které by nebyl.
Já jsem nyní přišla o nejúžasnějšího ředitele, přišla jsem o svojí pravou ruku. Každý kdo tu byl, si Jeníčka zamiloval. Byl to naprosto nekonfliktní a hodný pejsek, který miloval vše živé.
Jeníčku, bylo mi obrovskou ctí se o Tebe postarat a připravit Ti klidný a láskyplný podzim života.
Děkuji Ti za Tvou lásku a oddanost. Děkuji Ti, že jsi mě posunul zase o kus dál, ukázal jsi mi cestu pokory a smíření.
Tam nahoře zase budeš šťastný a setkáš se tam s našimi staroušky, které jsem již ve svém náručí vyprovodila. A já tam jednou za vámi přijdu ❤️
Jeníčka jsem do poslední chvilky držela v náručí, odešel naprosto klidný, smířený a připravený.
A opět, když jeho dušička vzlétala nahoru, tady bylo naprosté ticho. Ona ta zvířátka vědí...
Teď jenom nevím, jak to bez něho zvládne jeho milovaná Mařenka :-(
Ale udělám vše pro to, aby se netrápila.
Zapalte, prosím, za Jeníčka svíčku.
Iva
Ve virtuální adopci zůstavá naše krásná Mařenka..
12.10.2021
Včera večer odešla za Duhový most moje stařičká slepá a hluchá Mařenka. Měla zhoubný nádor u kořene nosu, no, a včera došlo k selhání organismu. Přestala úplně chodit, nejedla nepila, už byla ve vegetativním stavu. Naše paní doktorka Veronika Křížová Veterinární ordinace MVDr. Veroniky Křížové jí ušetřila trápení a bolesti.
Moc jí děkuji za její empatický přístup a podporu. Moje terapeutka Leonka kolem ní včera celý den chodila, pusinkovala jí, už věděla..
Mařenku a Jeníčka jsem přebrala ze spolku Pes nejvěrnější přítel z.s. 8.12.2018. Její milovaný Jeníček jí odešel za Duhu před rokem a půl, Mařenka to velmi těžce nesla. Ještě tu měla kámošku ředitelku Borinku, ale i ta jí opustila. Pak jí přišel nový kamarád Hugo, ale i ten jí odešel před sedmi měsíci.
Mařenka byla velice milá, hodná, přátelská a naprosto nekonfliktní. A ty 2 roky a 10 měsíců si tady užila v teple, klidu a lásce. Nosila jsem jí na rukou jako princeznu. Vždy si štěkla, že chce ven a už jsem za ní letěla. Někdy dokázala sama jít ven, ale zpátky už netrefila. Ráda si vyšla na procházku na louku.
Moje milovaná Mařenko, bylo mi obrovskou ctí ti tady dát domov a postarat se o Tebe. Budeš nám všem moc chybět. A věř, že se zase jednou všichni tam nahoře setkáme. Pozdravuj tam všechny moje staroušky. Teď už tam spolu všichni lítáte po zelených lukách.
Mařenku jsem až do konce držela v náručí, odešla smířená, klidná a milovaná.
A opět, když její dušička stoupala vzhůru, tu bylo naprosté ticho...
