Od oběda jsem čekala příjezd fenky se štěňátky. Bohužel, přijela jenom fenka, kříženka pasteveckého psa.Štěňátka už nejsou. Zase katastrofální případ. Objekt, kde je několik zavřených pasteveckých psů. Malý prostor, smrad, žádná voda, a hlad. No, a ti psi roztrhali, a sežrali maličká miminka. Maminka je nedokázala ubránit před tou smečkou hladových psů, nakonec napadali i jí. Je z nich nejmenší.
Cestu špatně snášela. Vyblinkala kusy hadrů. Hrůza. Je moc vystrašená, ale neprojevovala žádnou agresivitu, ani po tom, co musela prožít .Vrsta špíny, a zvratků jí obalila celý kožíšek. Musely jsme jí alespoň trošku očistit.
I nadále tam zatím zůstává 6 pasteveckých psů, kteří také budou také potřebovat pomoc. Tentokrát Vás všech.
Jakmile se dozvím ,jak se situace řeší, budu průběžně informovat.
24.5.
Moje nová fenečka dostala jméno Roxy. Začíná se tady rozkoukávat, ale hodně se bojí lidí i pejsků. Je stále unavená, a tak si ve svém pokojíčku užívá klidu, a pohody. Cítí tam veliké bezpečí. Včera jí pan doktor Sochor prohlédl, zdravotně bude v pořádku. U ní je problém psychika.
2x denně jí ošetřuji cecíky, aby nedostala zánět, a má lehkou dietku.
Roxynka je skvělá fenečka. Až se dá psychicky do pořádku, bude to bezva parťačka. Věk odhadujeme na 3- 5 let.
O další psy je postaráno, nejsou v ohrožení života. Prosím, nebombardujte mě otázkami, jak to bude dál. Situace se řeší, a já také musím čekat na další info. Všichni děláme, co můžeme. A prostě nejsem kouzelník, abych během jednoho dne dokázala vše vyřešit. Dík za pochopení.
11.6.
Roxynka pořád smutní po miminkách. Už se trošku uklidnila, moc ráda se mazlí, to hlazení jí hodně pomáhá. Ale pořád je zalezlá ve svém pokojíčku nebo výběhu,občas na chvilku vyjde na zahradu, a zase zaleze dovnitř. Všeho se bojí. Namíchala jsem jí Bachovy kapičky, aby vše lépe snášela, ale ta hrůza, kterou prožila, jí hodně poznamenala. Bude potřebovat hodně času, aby na to zapomněla. Ale vím, že to holčička zvládne.
18.6.
Roxynka dělá veliké pokroky. Už není tak smutná, pořád se chce mazlit, a dokonce ze svého pokojíčku radostně vyběhne na zahradu. Už se osmělila, pomaličku se pouští do prozkoumávání. Zatím sice jenom kousek, vše očuchává, ale i to je skvělé. Určitě jsme na dobré cestě. Jenom cizích lidí se hodně bojí, hlavně chlapů. Ale budeme na tom spolu pracovat, a .časem i toto překonáme.
5.10.
Kráska Roxynka už je na tom psychicky o trošku lépe, ale pořád nechce chodit na vodítku. prostě se ani nehne. A tak by ten pohyb potřebovala. Procházky by jí hodně pomohly. Už jsem se rozhodla pozvat psího psychologa. Pokud víte o nějakém dobrém v okolí Č. Budějovic nebo z jižních Čech, tak mi dejte, prosím, vědět.
1.11.
Už je u nás 6 měsíců, dokonce už má i zajištěnou novou rodinu u báječné paničky, ale .....
Ještě jít domů nemůže. Tohle je přesně ta situace, kdy se pejsek uzdraví po všech fyzických stránkách, jen s dušičkou je to horší. Ta zatím ne a ne. Od začátku, kdy k nám Roxynka přišla, měla hrozný strach ze všech, a všeho. Taky není divu, být jediná fenka mezi smečkou velkých psů. Po opakovaných porodech se vždy musela hned vzdát své role maminky, protože její miminka hned posloužila jako žrádlo pro její vyhladovělé společníky. Celý život se tohle asi opakovalo. To by porazilo každou maminku. Hrůza ji musela provázet na každém kroku. Pak se nemůžeme divit, když ve svém domečku nacházela ten pocit bezpečí a nechtěla ho opouštět. I tak za pár dnů udělala malý pokrok, když už za mnou byla ochotná někdy vylézt z domečku. Jinak měla pocit bezpečí jen tam, a ve svém výběhu. Ale postupně jsme dělaly malé krůčky, a pak se odvážila vyjít, ale jen 5 metrů od domečku. Několik měsíců jí učím na vodítku. Fakt po centimetrech. Chlapů se bála, to nevystrčila hlavu. Vzpomínáte si na našeho ambasadora Honza Drobný, jak se byl u nás rozloučit před cestou na sever? Tak s ním se Roxy došla loučit až před domeček. A pustila ho i dovnitř. A tak jsme spolu pomalu pokračovaly dál. Dnes už jde zkontrolovat všechny, kdo k nám přijedou, a nechá se pohladit.
No, a pak se u nás objevila moje známá holčina Luca Gotthardova, a světe div se, brada mi spadla. Roxy jí najednou hupla do náruče, a bylo to. Ty dvě si prostě padly do oka, a nejen to. Byla to láska na první pohled. Jenže nic není tak snadné, a v případě Roxy to platí obzvláště. Tak jsme daly hlavy dohromady, a přesto, že jsme zkoušely různá lákadla a triky, pokročily jsme zase jenom o maličký kousek. Ale i tak jsme měly radost. A to už došla za mnou do naší chaloupky, sedla si, a užívala si masáž zad. To se jí moc líbilo. Ale zůstala jenom chvilku, a zase se šla schovat do svého bezpečí.
A tak jsem povolala na pomoc a radu pana Vojťas Behaviourist psího psychologa.
Potvrdil, že Roxy ,a její bolavá dušička bude fakt potřebovat ještě hodně času, než budeme moci říct, že tahle hodná psí holčička získá tu potřebnou jistotu a sebevědomí, aby mohla normálně vést správný psí život, a pak i jít s Luckou domů.
A tak jsme obě poslouchaly, a zapisovaly si do paměti všechny triky a rady, jak Roxy pomoci.
Ještě že, vlastně už skoro panička Lucka, je maximálně ochotná sem jezdit několikrát v týdnu, a s Roxy se pomalu všechno učit, a budovat tu důvěru. Bylo vidět, že těm dvěma to určitě půjde, a že se obě velmi snaží.
A po několika dnech už Roxy došla přes celou zahradu až k brance.
Zase napíšu, jak se bude situace zlepšovat.
Pevně věřím, že tyto dvě nádherné holky, které se vzájemně velmi milují, spolu prožijí krásné roky, plné lásky, a důvěry.
13.11.
Minulý týden se za námi zase přijel podívat pan Vojťas Behaviourist. psí psycholog.
Opět jsme s Luckou Gotthardovou, její budoucí paničkou, dostaly rady k nezaplacení. Pak vyrazili za naší bránu. S údivem jsem sledovala, jak si všichni tři vykračují k lesu. A dokonce šla Roxy spořádaně na vodítku. A ještě s panem Vojtou laškovala :-)
V sobotu, když tu bylo plno lidí se zase nakrúcala před mužskýma, co tady pracovali. Už se lidí, a hlavně chlapů vůbec nebojí. Je fakt sranda jí pozorovat, když jde. Nádherně kroutí zadečkem :-) A k mé velké radosti,se moc ráda prochází v tom největším bahně. To jí fakt moc baví. A to sebou flákne na zem, a veliká pohodička :-) Ale kdo má pořád mýt tu její garsonku? Je úžasné, jak naprosto perfektně vychází s Lucky fenečkou Elinkou, nechá jí vlézt i k sobě do pokojíčku. A to je naprosto zásadní.
A my máme s Luckou úkol. Dostat jí do auta, a jet pár kilometrů, aby si zvykala na jízdu.
A dnes to Roxynka zvládla. Sama skočila do auta ( tedy pouze za úplatek- kuřátko), a vyrazily. Pak ještě byla procházka na louce. Roxynka bude výborný stopař, nezvedne čumu od země. Ještě tu jízdu v týdnu párkrát zkusíme, a na víkend by si jí Lucka mohla „ půjčit“ domů :-) Tak uvidíme, jak to holčička zvládne. Bude to pro ní taková malá maturita.
12.1.2018
OSUDOVÁ LÁSKA, ANEB ŽIVOT PÍŠE PŘÍBĚHY...
Příběh mojí šíleně smutné krásky Roxy.
Smutný, dojemný, a nakonec pohádkově krásný.
Příběh psí maminky, která přišla o svá maličká miminka. Musela se dívat, jak jí hladová smečka psů sežrala děti. A nemohla je ochránit.
21.5. 2017. Čekala jsem příjezd fenky se štěňátky. Vše připraveno. Ale přijela jenom sama Roxynka, v naprosto zoufalém stavu. Psychicky na dně, ještě ztrhaná po porodu.
Byly to dlouhé dny, kdy vůbec nechtěla vylézt ze svého pokojíčku, kde našla obrovské bezpečí a klid. Ten potřebovala ze všeho nejvíc. Jenom se vyběhla ven vyčůrat, a hned zase zpátky.
2x denně jsem jí musela mazat cecíky, aby nedostala zánět. Dostávala homeopatika a injekce, aby ztratila mléko, dostávala přípravky na posílení imunity, míchala jsem jí Bachovy květové esence. Všechno jsme spolu zvládly. Jenom nechtěla komunikovat s ostatním světem. Bála se lidí, bála se ostatních pejsků, bála se každého zašustnutí.
A tak plynuly dny, týdny, nekonečné množství práce, trpělivosti, pokusů o chůzi na vodítku, a pořád žádné veliké zlepšení. K ženám už se osmělila přijít, ale chlap se k ní nesměl přiblížit.
Až jednou přišel veliký zlom.
Na návštěvu přijel náš ambasador pan Honza Drobný, a podařilo se mu s ní navázat vztah. Pak ho i pustila k sobě do pokojíčku. Roxy si ho moc oblíbila. No, a Honza jí řekl, jestli tu ještě bude, než se vrátí ze svých cest, tak jí dá domov.
Ale všechno je jinak, než jak člověk chce, nebo si naplánuje.
Prostě přišel ten vzácný, nádherný, osudový okamžik.
Za Roxynkou se přijela podívat Lucka Gotthardova, kterou osobně znám už dlouho, a stalo se něco opravdu neuvěřitelného. Roxy jí doslova skočila do náruče, a bylo ihned jasno. Než se Honza vrátil z cest, vše se samo rozhodlo. Roxynka by pro aktivní život s Honzou nebyla ta pravá.
Touto cestou chci poděkovat psímu psychologovi, panu Vojťas Behaviourist,za obrovskou pomoc s Roxynkou, za jeho neocenitelné rady, jak na ní. Několikrát za ní byl, a ukázal nám, jak s ní pracovat.
A vše pro nás udělal zcela zdarma.
Pane Vojto, z celého srdce Vám děkuji. A také mnohokrát děkuji paní Šárka Ševčíková Pravdová, která s ní také udělala obrovský kus práce. Šárka k nám jezdí každý týden, a učí mě, jak s pejsky, kteří jsou trošku svéhlaví, pracovat.
Lucka za ní jezdila několikrát týdně, několik měsíců. A Roxynka vždy poskakovala radostí, když jí viděla, hned jí dávala pacinku, pusinkovala jí. Vytvořilo se mezi nimi veliké pouto. A pomalu jsme jí začali připravovat na odjezd.
A teď přišel ten den D.
LUCINKA SI ROXYNKU ODVEZLA DOMŮ :-)
Doma jí nechala postavit krásný domeček, aby se tam Roxy cítila v bezpečí jako u nás. A až bude chtít, může jít k nim do domu.
A to je konec smutného příběhu jedné šíleně smutné krásky, a začátek pohádkového příběhu šťastné krásky….
Ale Lucku čeká s Roxynkou ještě mnoho práce, a trpělivosti. Ale věřím, že to obě holky zvládnou. Láska je ta nejmocnější čarodějka :-) Jsem kdykoliv připravená oběma pomoci. I pan Vojta je přítel na telefonu :-)
Tak jim všichni, prosím, držme palce ….
Moje krásná princezničko Roxynko, teď už budeš mít svůj domov, jistotu. Čeká Tě spoustu kamarádů a dobrodružství, ale hlavně, dostaneš obrovské množství lásky…
No a já tu teď sedím, a tečou mi slzy. Slzy štěstí. A jsem šťastná za další zachráněnou psí dušičku.
