Naše nová svěřenkyně Šery.
Včera, na Velikonoční pondělí, jsem přebrala do péče další zuboženou fenečku.
Tentokrát je to mladá, asi 5 letá kříženka Šerynka. Pochází ze slabší sociální rodiny stavebního dělníka z bývalého SSSR. Kromě denního bití a hladu prožila svůj život bez vycházky v maličkém výběhu bývalých kasáren na Mimoňsku. Měla pouze přístřešek, jinak zázemí žádné. Značně vyhublou a plachou fenku objevil pan Kříž, který tam za ní poté pravidelně jezdil, krmil jí a zajistil vet. ošetření. Měla veliký ekzém po celém těle, byla do krve vydrbaná. Po vyjednávání se majitel fenky rád vzdal, chtěl jí nechat utratit.
Vzhledem k tomu, že se pan Kříž stará o tři psí seniory, a také ze zdr. důvodů, mě požádal o převzetí fenečky do péče.
A tak je tato nádherná holčička u nás. Je velmi bojácná, děsí se naprosto všech zvuků. Psí štěkot jí vždy úplně ochromí. Bojí se i větru. Když jsem k ní prvně přišla, lehla si chudinka na zem a čekala bití. Bude to dlouho trvat, než se jí vrátí důvěra k lidem. Ale je mladá, věřím, že čas a láska u nás vše zahojí, najde si tu svoje kamarády a pak i nový domov.
Dnes si, i když velmi opatrně, ke mě přišla pro pohlazení :-)
Nyní je v karanténě a čeká nás další veterinární vyšetření.
Budu Vás o Šerynce průběžně informovat.
Iva
28.4.
Šerynka si tu začíná zvykat. Je velmi bojácná, bojí se každého zvuku, pohybu a zaštěkání psů. Ale ke mně si pro pohlazení přijde a už jsem jí začala dělat uklidňující masáže, které jí určitě pomohou na zklidnění. Potýkáme se s průjmy, ale to vše zvládneme. Šery je moc hodná a krásná fenečka, ale bude trvat dlouho, než svůj strach překoná. Pamatujete si na pasteveckou kříženku Roxy? U ní to trvalo půl roku, než se dala psychicky dohromady. Šery je na tom stejně. Nezná žádné povely, neumí chodit na vodítku. Ale zajímá jí sušené masíčko v ruce, tak to snad půjde. A další dobrá věc, je hodně zvědavá, i to nám pomůže při socializaci. Den ze dne je lepší. Dnes už byla ve svém velikém výběhu, pozorovala ostatní pejsky a ani neutekla :-) Pak přijeli venčit naši kamarádi Míra, Vlaďka a Jirka a světe div se - šla se na ně podívat a s Mírou si i zalaškovala :-)
Myslím, že jsme na dobré cestě.
5.5.
Šery dělá veliké pokroky. Strach už z ní pomaličku opadává a stává se z ní radostné děvče. Se mnou už začíná dělat blbosti, předskakuje přede mnou a chce si hrát. Ani před našimi pejsky už neutíká, a protože už má po karanténě, tak jí začnu s nimi pomalu seznamovat. Když přijde někdo cizí, tak už na něj štěká a hlídá si svůj prostor. Pak se pro jistotu jde schovat, co kdyby to byl nepřítel, ale její zvědavost jí nenechá, a za chviličku vykukuje, a jde se na něj podívat :-) Průjmy už jsme zvládli a začíná krásně přibírat. Jenom chůze na vodítku jí zatím nejde, to se bojí.Ještě potřebuje čas.
1.9.2019
Sbalila jsem jí kabelku s jejími hračkami a dobrotami a odfrčela ❤️
Adoptovali si jí mí přátelé Hanka s Honzou, kteří už dali domov našemu Robinkovi. Za Šerynkou jezdili dva měsíce, brali ji na procházky a výlety, aby si na ně postupně zvykala. Tak Šery tam má kámoše Robinka a malou kámošku Marsinku. Ze začátku se hodně bála, pořád se někam schovávala, ale i tady ten strach brzo překonala. Slyším na ní samou chválu :-)
Šerynko, holčičko moje, přeji Ti už jenom samou lásku a věřím, že v náručí svých milujících páníčků na vše zlé rychle zapomeneš, a budeš si užívat ten nejkrásnější psí život ❤️????????
Náš Pan profesor Filípek Šerynku dlouho hledal, oni byli velcí kámoši a Filípek jí tajně miloval ????
No, a že tady zase bylo slzavé údolí je vám asi jasné :-)
Šery k nám přijela naprosto psychicky zlomená, bála se naprosto všeho, každého zaštěknutí, to se hned letěla schovat do svého pokojíčku. Byla zavřená v bývalých kasárnách v plechové boudě a její majitel, moldavské národnosti, jí strašně mlátil. Měla do krve rozškrábané bříško. Šerynka u nás byla čtyři měsíce a udělala veliký pokrok. Já jsem si rychle získala její důvěru a pomaličku, po krůčcích jsme se spolu posouvaly dál. Učila jsem jí chodit na vodítku a hygienickým návykům. Pomalu se přestávala bát pejsků i mužů. Všechno holčička zvládla. Nakonec tady měla plno psích i lidských kamarádů a vyráželi na dlouhé procházky.
Musím ještě jednou z celého srdce poděkovat panu Radovanu Kžížovi, který tam za ní často jezdil, krmil jí, zajistil léčbu plísní a parazitů, co měla. Ale hlavně vyjednával s majitelem, aby se jí vzdal. Povedlo se a dokázal jí z té hrůzy vytáhnout. Kéž by měli takové štěstí všichni…
