Tak jsme to přežili Zase další rok za námi. V dobrém i zlém.
Já, stejně jako všichni pejskaři, mám obavy z petard a ohňostrojů. Přesto, že jsme na louce trochu dál od vesnice, je to houby platné. Začalo to už v 18 hod. Samozřejmě jsem namíchala hrnec krizovek, a tak jsem byla připravena na nejhorší, a byla jsem tu s nimi do rána. Ti naši dědouškové, co jsou hluší, mají v tento den hendikep jako obrovskou výhodu. V klídku spali a nic jim nevadilo. Šedulinka s Rubbynkou a Karinka klidně běhaly po zahradě. I ostatní to zvládli. K večeři dostali všichni krůtu, aby měli ještě místo na chlebíčky, jednohubky a další dobroty. Při přípravě dobrot jsem se dost pobavila. Pejsci u mě seděli jako hříbečci, a čekali. Dokonce se v jednu chvíli začala až tvořit fronta :-)
Dnes odpoledne všichni popadali jako hrušky, protože je takové flámování hrozně zmohlo.
Mám obrovskou radost z těch mých třech dědoušků, všichni jsou v pořádku. Komisař Ciroušek už začíná docela dobře chodit, dnes se snažil popoběhnout za Rubbynkou. Akorát ho dost často trápí zažívací potíže. No, to není divu. Jeho kostnaté tělíčko se už zaobluje, a nabírá sílu i svaly. A to je skvělé. A křehoučký Doneček je takový malý průzkumník. Vleze do každé tašky, krabice, pytle, zkrátka všude, kde by mohlo být něco k snědku. On by pořád jenom jedl. Je to takový můj malý Otesánek.
A Beneček je stále usměvavý sněhobílý medvídek. Ten je naprosto spokojený, že má střechu na hlavou, dobroty, a nic neřeší. Oni tu našli svůj domov a jsou šťastní. A já s nimi :-)
A také z celého srdce děkuji všem, co mě celý minulý rok podporovali nejenom finančně, ale dostávala jsem i nádherné vzkazy. Děkuji za to, že mám teplou vodu, mám pračku a sušičku. A máme zateplenou naší Kouzelnou chaloupku. Už nám nepromrzne.
O takovém luxusu se mi v loni mohlo jenom zdát. Na to slova díků ani nestačí.
A děkuji i za to, že jste se mnou, alespoň v duchu, když vyprovázím dědoušky, pokud přijde jejich čas, za duhový most.
Možná si ani neumíte představit, jak moc mi to pomáhá.
Tisíceré díky všem...
