"Toro" - 2.2. odešel za duhový most..

29. leden 2020

Dnes jsem přebrala do péče německého ovčáka, starého a vysloužilého policejního psa, který byl vycvičen na vyhledávání drog.
Po skončení aktivní služby šel dělat strážného psa v jednou objektu.
Ale najednou zestárl, padl na zadek a nemohl se zvednout. Svou službu už nezvládal, stal se nepohodlným. A tak se stalo to nejhorší možné. Ostraha, která se o něho měla starat, ho tam nechala v mrazech ležet ve studeném kotci. Vodu měl zmrzlou, granule mu do kotce sice dali, ale sám se k nim nedokázal doplazit. Nepodali mu je tak, aby na ně dosáhl. Zkrátka jejich závěr byl, že nepije ani nežere, a tak ho nechají zemřít, ani veterináře nezavolali. Ale naštěstí jedna hodná duše ho objevila a zavolala veterináře, který mu alespoň nasadil ATB, měl zánět průdušnice, už jenom sípal. Pak ho paní odvezla domů, kde ho alespoň vykoupala a vyčesala, byl zanedbaný a obalený výkaly. Ale bohužel si ho doma nemohla nechat, je od rána do večera v práci, a nemohla mu dát tu péči, kterou potřebuje. A tak ho musela na nezbytně nutnou dobu vrátit zpátky do toho studeného kotce.
Ale čekal ho ten nejhorší konec, chtěli ho uspat.
A tak okamžitě rozjela hledání vhodné dočasné péče v teple a nakonec dostala doporučení na mě.
Dnes mi ho v poledne přivezli. Zbědovaného, podvyživeného a prochladlého starého psa, který se nepostaví na nohy. Původně mi bylo sděleno, že je mu 12 let, ale dle předávacího protokolu jsme zjistili, že v červenci mu bude 15 let.
Tora jsem ubytovala v našem vytápěném pokojíčku. Ale byl tak promrzlý, že jsem ho musela přikrýt dvěma teplými dekami, aby se prohřál. Večer už byl zahřátý. Má do krve opruzená třísla a šourek, tak jsem ho hned ošetřila. Ale dobré znamení je, že má chuť k jídlu. Dala jsem mu hovězí svalovinu, a to si fakt pochutnal. A moc mu chutnají piškotky  :-)
Nyní nás budou čekat RTG a veškerá vyšetření u naší paní doktorky Veroniky Křížové. A já se pustím do intenzivní rehabilitace, a budeme dělat vše pro to, aby se na nohy postavil.
Jistě si vzpomenete na našeho NO komisaře Cira. Přivezli ho ke mně v naprosto zoufalém stavu, pět let zažíval ponížení, hladovění a strádání. A skoro rok si u nás ještě užíval spokojeného podzimu života ( více o Cirovi se můžete dočíst na našem webu rafael-ops.cz).
Každý pes si zaslouží šanci na péči, lásku a léčení, i když se to pokaždé bohužel nepovede.
Držte, prosím, tomuto nádhernému a ušlechtilému starouškovi, který léta sloužil naší vlasti, palce i tlapky. Průběžně o něm budu podávat info. 


29.1.

Dnes se Torýskovo stav během dne rapidně zhoršil. Dopoledne se už nedokázal postavit. S Petrou jsme ho vytáhly ven, ale už se neudržel na nohou a padl na bok. V poledne už nezvedl hlavu k misce, musela jsem mu pomáhat, aby se najedl. Naše paní doktorka Veronika Křížová opět ihned přijela, bohužel trpí akutním zápalem plic .a má vysokou teplotu. Má silnou atrofii svalů a vytrácí se hloubková citlivost. Nyní není možné zahájit rehabilitaci, musíme počkat, až zabere léčba. Opruzeniny v oblasti třísel se mu i přes veškerá ošetření během pár hodin zhoršily, dochází k hnilobnému rozpadu kůže.
No, prognóza není vůbec dobrá, teď už musíme jen doufat, že se jeho oslabené tělo s tímto stavem vyrovná a léčba zabere. My pro něho uděláme vše.
Myslete, prosím, na tohoto zbědovaného starouška ❤️


2.2.2020

Další velmi smutný osud bývalého elitního policejního psa, který byl vycvičen na vyhledávání drog.
Ve středu jsem přebrala do péče dalšího zuboženého starouška NO Tora.
U PČR sloužil 4 roky a pak byl vyřazen kvůli zdravotním problémům, které nebyly nijak specifikovány. Jeho původní jméno bylo INKVIZITOR. Pak byl darován hlídací agentuře. Tam dostal jméno Toro. Od té doby sloužil jako strážný pes v této agentuře, kde se k němu zaměstnanci obzvlášť krutým způsobem zachovali v jeho stáří a nemohoucnosti.
Toro, když už nemohl sloužit a padl na zadek, tak ho tam nechali ležet bez pomoci na promrzlé zemi, počůraného a pokáleného, se zamrzlou miskou vody, granule zalité vodou, také zamrzlé, ani by se k nim nedoplazil. Vůbec se neví, jak tam dlouho Toro takto v tomto stavu ležel. Ale dle názoru veterinářky by se do tohoto naprosto zoufalého stavu nedostal za pár dní.
Strážný se nechal slyšet, že „pochcanýho a posranýho“ psa nepoveze k veterináři, že nepije a nežere, ať si tam chcípne  :-(
Takto dopadl starý pes, který celý život věrně vykonával svou službu  :-(
A pak ho tam našli v tomto stavu zaměstnanci firmy, kterou tato agentura hlídá. Dovezli ho k veterináři, který mu nasadil ATB na zánět průdušnice. Pak ho hodná paní Daniela vzala domů, kde ho vykoupala od výkalů a vyčesala. Byl velmi zanedbaný. Ale bohužel si ho doma nemohla nechat, a musela ho vrátit do studeného kotce. Ale okamžitě začala hledat nějakou pomoc. A tak se Toro dostal ke mně.
Přijel nehybný, podvyživený, dehydrovaný a promrzlý. Do krve rozedřený šourek a třísla.
Teď se u nás vše točilo kolem něj. Jeho zdravotní stav stále nebyl dobrý. Trpěl silným zápalem plic, vysokou horečkou a vykašlával krev. Naše paní doktorka Veronika Křížová okamžitě zahájila léčbu. Vždy mi s ním musel někdo pomoci ho přesunout, abych ho mohla umýt a vyčistit pelíšek, neboť manipulace s velkým a bezvládným psem byla velmi těžká. Už ani nezvedl hlavu. Třikrát denně jsem mu ošetřovala velmi ošklivé hnijící a krvavé zapařeniny, které měl v tříslech a na šourku. A Toro byl za péči neskonale vděčný.
U mě vždy každý zbědovaný pes dostane šanci. Už jsem byla svědkem několika zázraků, kdy se naprosto zničený pes zmátořil, a užil si u nás i několik měsíců lásky.
Ale nikdy žádného pejska nenechám v bolestech trpět a umírat. Vždy jim poznám na očích, že přišel jejich čas. A věřte mi, těch staroušků už jsem ve svém náručí vyprovodila za duhový most hodně, a vždy mi to dali najevo, že už chtějí odejít. A já to jejich rozhodnutí respektuji. Nesnažím se je tady držet za každou cenu a prodlužovat jejich utrpení. To poslední, co pro ně můžu udělat je, že je držím ve svém náručí a vyprovázím je tam nahoru. Nejsou sami, drží je ruce, ze kterých cítí lásku a porozumění. A oni si to v tu chvíli uvědomují...
A dnes ráno jsem v očích Tora viděla, že už to vzdává a chce jít.
A já musela učinit to nejtěžší- zvednout telefon a zavolat naší paní doktorce Veronice Křížové, aby to posoudila a rozhodla. Rozhodla ukončit jeho trápení. Mnohokrát jí děkuji za její profesionální a empatický přístup se kterým k nám přistupovala.
TORO DNES ODEŠEL ZA DUHOVÝ MOST :-(
Víte, já už dávno vím, že tam nahoře jim nic nechybí, jsou zase zdraví, šťastní a lítají tam se svými kamarády na krásných lukách. Je mi tam líp než tady, v tomto krutém a zlém světě, kde se zvířatům jenom ubližuje a berou se jim veškerá práva na život.
Toro byl neuvěřitelně hodný pes, který trpělivě snášel veškerou manipulaci, a byl vděčný za vše. Ale pohled na něj mi rval srdce.
V červenci by mu bylo 15 let.
Vyprovodit ho přijela i paní Daniela s manželem. Moc jí děkuji, že ho zachránila, byť jen na pár dní. Záchrana bohužel přišla pozdě, ale ona to nevěděla  :-( Tak alespoň pár dní poznal teplo, lásku, péči a dobrou baštu.
A to hlavní je, že neumíral sám, zmrzlý, pokálený a odkopnutý.
Milý Toroušku, bylo mi obrovskou ctí Ti na Tvém konci života posloužit, držet Tě na poslední cestě v náručí, hladily Tě dvoje ruce, moje i Daniely.
Děkuji Ti za věrnou, celoživotní službu lidem. A věř mi, že ti, co Ti tak strašně ublížili, budou potrestáni. Je mi to neskonale líto, a prosím, odpusť lidem ❤️
A pak se to zase stalo. Když jeho dušička vzlétla k výšinám, tady bylo naprosté ticho. Oni ta zvířátka ví...
Toro bude pohřben u paní Daniely na zahradě.
A Toro na sklonku svého života udělal ještě jednu obrovskou, a jeho poslední službu ❤️ Přivedl mi nové přátele- Danielu s manželem Jirkou. A za to mu z celého srdce děkuji 
A já pláču. Pláču nad vším tím utrpením nevinných bytostí a srdce mi puká bolestí.
Na zaměstnance ostrahy jsem podala trestní oznámení.